Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Chraň nás od zlého

Filmová recenze: Chraň nás od zlého

20.7.2014 - redakce Babinet.cz

Léto. Čas spojený s pohodou, dobrou náladou a úsměvem na rtech. I ve filmovém světě v tomto období jdou do kin nejočekávanější filmy roku (takzvané „blockbustery“) a nemusí se vždy jednat pouze o komedie - jak by se k letní náladě slušelo - nebo o akční velkofilmy. Jedním z velmi očekávaných filmů letošního léta byl totiž překvapivě horor „Chraň nás od zlého“. Pro všechny fanoušky děsuplných příběhů měl film jedno lákadlo – byl inspirován skutečnými událostmi!

Kdesi v Irácké poušti probíhá nelítostná bitva mezi povstalci a americkými vojáky. Po krvavé šarvátce tři z těchto mariňáků pročesávají okolí a náhodou narazí na schody vedoucí do podivné podzemní místnosti. Ono osudné rozhodnutí prozkoumat nalezené prostory na sebe nenechá dlouho čekat a vojáci se tak po chvíli ocitají ve starobylé kobce, kde na ně číhá cosi děsivého. O čtyři roky po těchto událostech, je k podivnému případu povolán seržant z amerického Bronxu Ralph Sarchie. V New Yorské zoo totiž jedna z návštěvnic hodí svého dvouletého syna do výběhu se lvy. Celé toto představení zblízka pozoruje tajemná postava v černé kápi. Sarchie je i spolu se svojí rodinou rychle vtažen do podivného koloběhu vražd, latinských nápisů, přeludů a nečekaných situací. Potkává také kněze Mendozu, který drsného a racionálně přemýšlejícího policistu přesvědčí, že to pravé zlo ještě nespatřil.

Námětem pro zfilmování se stala knižní předloha, kterou v roce 2001 sepsal policista z Bronxu Ralph Sarchie (Eric Bana). V publikaci popsal skutečné mrazivé případy, které při své službě zažil. Režie filmu se chopil Scott Derrickson a produkce dokonce slavný Jerry Bruckheimer. Hororoví fanoušci určitě znají oba zmiňované. Derrickson se již dokázal dostat do srdcí fanoušků děsivých filmů především díky svým kusům V moci ďábla a Sinister. Oba filmy znamenaly pro donedávna poměrně neznámého režiséra velmi pozitivní ohlas u kritiků i diváků, a také značný kasovní úspěch (dohromady přes 200 milionů dolarů celosvětově). Právě i díky jeho přítomnosti byla očekávání velmi vysoká.

Derrickson tentokráte zasycuje hororové „fajnšmekry“ již od začátku. Žádný pomalý rozjezd a hraní si se zvuky ala Sinister, se nekoná. A možná se chce říct – bohužel. Už po chvíli se na plátně mihotají všemožné nadpřirozené věci a tuctové „lekačky“ se množí raketovým tempem. Chybu spatřuji i v ponechání velkého prostoru závěrečnému „vymítání“. Stručně řečeno – laťka nastavená Vymítačem Ďábla (1973) zůstává (a zůstane) nepřekonána. Mezi tím však občas problesknou skvělé scény, které přesně vystihují, proč Derrickson získal své renomé za tak krátkou dobu. Především pak pasáž ve sklepě domu jedné italské rodiny, která tento podzemní prostor považuje za cokoliv, jen ne za normální a bezpečný. Scéna bez jakéhokoliv hudebního podkreslení, s pomalým tempem, pouze využití děsivých zvuků, světla z baterky a náznaků. Přesně takové mělo být „Chraň nás od zlého“ od začátku. I přes výtky jde však o děsivou jízdu a bát se opravdu budete.

Derrickson ukázal, že v oblasti hororů je doma. I tentokráte přesně ví, kdy udeřit, i přesto že úder třeba čekáte. Vedle několika dobře vystavěných scén musím také pochválit výkon Seana Harrise.