Autor: Pettya

 

Noční nebe

 

Stojím často v noci plné hvězd a dívám se na nebe,

hledám  Tvou tvář hledám tam tebe.

Snad jsi z hvězd utkaný a Tvé oči tam uvidím,

jak krůpěje slz na tváři nebeské.

 

Tak blízko je nebe v noční tmě,

tak sáhnout si chci na jednu z hvězd.

Stoupám na špičky natahuji ruku,

v marnosti dlaň zatínám v pěst.

Jak mylný pocit to byl, jak vzdálený je vesmír sám.

A náhle vidím padat hvězdu, vidím jak stéká po nočním nebi,

jako slza z koutku oka padá někde  do tmy, ale kam?

A já stojím  a zem vsaje moje slzy,

pláču, neboť ty jsi tam a sám.

Snad se díváš na mě z těch hvězdných výšin a chráníš život můj,

ještě nedávno, jak ten čas letí, byl život můj tvůj,

a tvůj můj.

Jak naivní byla tato jistota, jako snaha dotknout se hvězdy.

Pak paní smrt přišla a odvedla si tě navždy.

Proto hledím do nočního nebe a hledám stále Tvou tvář,

hledám stále Tebe.