Tenhle přípěh je svým způsobem velmi paradoxní, až stupidní. Ovšem ráda bych se někomu svěřila. Bohužel, nemám komu. Všichni kamarádi mě už opustili.

Jsem už deset let vdaná a mám dvě děti. Ačkoli vím, že jsou pro mě to nejdůležitější na světě, mé myšlenky jsou úplně někde pryč. Ano je to pravda, poznali jste to, jsem zamilovaná. A ne jen tak obyčejně. Teprve nyní ve 30 letech jsem poznala tu pravou lásku. Jenomže je tu jedna velká chyba. Má láska je čistě platonická. Stále žiji s manželem a dětmi, jsme vzor všem rodinám. A já se tak strašně trápím. Nikdo o mém citu neví, až na pár kamarádů. Tak strašně moc ho miluji, že kdyby řekl ano, odešla bych od manžela.

Jenomže to není můj největší problém.

Nejhorší je to, že je to můj i manželův dobrý kamarád. Takže se velmi dobře známe. Můj miláček o tom ví, ale ignoruje mě. Snad dělá dobře. Manžel o tom neví, byl by mě zabil. Děti z toho ještě nemají rozum, jsou jim 4 a 2roky.

Opravdu už nevím, co mám dělat. Znám ho už asi 5 let a teď zničeho nic se do něj tak zamiluju, že ani nemohu dýchat, nemohu spát. Dokonce nemohu dělat vůbec nic, aniž bych na něho nemyslela. Všude ho vidím.

Stále se na mě usmívá. V každém mém snu se obejvuje a zase mizí. Kéž by tak mohl zmizet na vždy...

Strašně mě to bolí, ale nejde s tím nic udělat. Musím se nějak ovládat a vydržet, co to dá.

Tady máme alespoň skvělý důkaz toho, že láska může udeřit kdykoliv. Hlavně když to čekáme nejméně. Holt láska je sviňa. A můj doposud tak šťastný život se najednou otočil, převrátil, zastavil. Vše je najednou jinak.

Krvácí mi srdce všude, kudy chodím, všude, kde se vyskytuji.

Ale já nikdy nepřestanu doufat. Budu čekat na jeho odpověď až do smrti. Třeba se vše změní a za pár let...

Ach bože, já jsem tak naivní. Co si to kruci nalhávám? Taková blbost.

ROZMLOUVÁM SAMA K SOBĚ

"Ty, děvčico, uklidni se a zachovej chladnou hlavu. Přistaň dolů a nelétej stále v oblacích. Nic pro tebe nemá v životě smysl tak, jako tvá rodina. Manžel, milující, děti, zdravé, co víc bys ještě chtěla?

Víc už od života nedostaneš. Na toho kamaráda zapomeneš. Nemá pro tebe žádný význam. Není to člověk, kvůli kterému si musíš vyplakat oči.

Kašli na něj, nestojí ti za to!"