Vězení závislosti

Na rukou okovy, připoután řetězy,
zeď objímá, hladí Tvé nahé tělo.
Máš strach? Na tváři slané slzy.
Všude tma, nikde žádné světlo.

Jsi sám, ticho nic neruší,
jen kapky chladné vody zpívají.
Zeptej se: "Proč?" Stopy v duši
tajemné démony potichu vzývají.

Unavený, přeješ si nevyhasnout,
přesto zoufale šeptáš: "Hořím!"
Bojuješ o život, jen procitnout,
šílený: "své kosti tady nesložím!"

Ledové ostří potu míchá se s vodou,
v hlavě Ti hraje ponuré requiem.
Toužíš spálit mosty, líbat se se svobodou
a vrátit se zpátky, na rodnou zem.

Však krásný jest to sen,
v moci Tě má Ona, Závislost.
Týrá každou noc i den,
anděl nepomůže, sžírá Tě zlost.