Panenka z pouti

Přinesl jsem si domů panenku z pouti

S velkýma modrýma očima

Tělo a nohy měla z proutí

Jen hlava byla skleněná

Postavil jsem ji na okenní rám

Večer s ní chodil rozmlouvat

Pocítil jsem k ní lásku jako trám

Snad chtěl si ji i namlouvat

Přál jsem si vroucně aby ožila

A mrkla na mne tím svým okem

Jediný den se mnou prožila

Chodila domem tichým krokem

Aby se na mne usmála

A hladila mé vlasy

A aby jednou bezmála

Slyšela všechny lidské hlasy

Vzal jsem ji večer do náruče

Vtom se však duše zděsila

Zbyly jen oči plné pláče

Když se ta hlava rozbila