Nevím, jak to máte vy, ale já miluju svatby.  Nejen že se tam dobře najíte, ale když se sejde dobrá parta, tak i pobavíte. Všechny ty buchtičky, tetičky, dortíčky, knedlíčky a písničky. Pokud si k tomu ještě srknu dobrého vínka, tekoucího proudem, nemůžete se divit, že juchám do rána. Nedávno jsme byli na svatbě našich kamarádů ve Vinařství u kapličky.

Samozřejmě, že jsem se chtěla hodit do gala. Jenomže jsem zjistila, že se s těma mlíkárnama do ničeho nevejdu. Byla jsem ochotná nechat peněženku trochu vykrvácet a pořídit si něco echt fajnovýho. Prolezla jsem celý město a ani tam se nikam nenarvala. Když už mi něco bylo, vypadala jsem v tom na sedmdesát. No, to ani ne... spíš na osmdesátčtyři. Musela jsem prohrabat staré zásoby. Modlila se a prosila skřín, ať něco vyflusne. A ejhle, smilovala se a vyplivla na mne šaty, který jsem nosila k legínám. Frkla jsem k tomu korále, náramek, kabelku i lodě a bylo. Hadry jsem měla pořešený.

Aby byly i moje vlasy "perfektní", nesmyslně jsem je namotala na papiloty. Kdo si je taky občas dáváte, tak víte, že luxusního pospáníčka se v nich nedočkáte. Když  jsem ráno viděla tu ovci v zrcadle, chtělo se mi brečet. Naštěstí celý den pršelo a moje afro mi rychle zplihlo. V průběhu obřadu jsem si nadávala, proč jsem se na to nevyprdla a místo papilotů na hlavě se pořádně nevyspala.

Jinak už bylo všechno parádní, nejvíc si to užila Nela, která s Vojtou protančila polovinu večera. Já už si to prý odtančila na naší veselce. To je zas celkem pravda...

Tak proč se nevdávat, že jo!?

MILIONOVÁ MÁMA