Italský režisér Guiseppe Tornatore /Bio ráj/ přichází zároveň jako autor scénáře svého nového snímku Nejvyšší nabídka /La migliore oferta/ The Best Offer/.

Krása, obsese, uzavřenost, izolovanost, fobie, fascinace, nové poznání a napadá mě dalších x atributů, které by mohly defilovat na Červeném koberci Tomatoreova snímku.

Oscarový Geoffrey Rush vynikajícím způsobem ztvárnil hlavního hrdinu Virgila Oldmana, světově uznávaného znalce v oblasti starožitností a výtvarného umění. Virgil si poněkud izolovaně, ale přesto se dá říci, že šťastně, žije ve svém vlastním světě až do okamžiku, kdy zazvoní telefon a ozve se mladý ženský hlas. Právě Claire Ibbetsonová /Sylvia Hoeks/ obrátí život čerstvého šedesátníka doslova naruby. Potřebuje se zbavit zděděné umělecké sbírky po svých již mrtvých rodičích a poněkud neobvyklým způsobem si postupně získává srdce stárnoucího muže. Claire trpí fobií z lidí, ze své vily takřka na spadnutí nevychází. Už jenom představa být obklopena lidmi, dívat se jim do očí, cítit jejich přítomnost, ji hází doslova proti zdi. Virgil trpí úzkostí z nedostatečné hygieny, kabinet plný rukavic mu dává alespoň trochu ochrany proti všem virům a bakteriím, jež s ním chtějí sdílet naprosto všechno. Dá se říci, že Virgil a Claire mají hodně společného. Působí jako dva vykořenění tvorové, jež si k sobě postupně hledají cestu.

Romantické drama Nejvyšší nabídka přináší nejenom 124 minutový neobvyklý příběh dvou ojedinělých samotářů, ale zároveň spoustu otazníků, spekulací, hádanek a podivností, ze kterých jde občas hlava kolem. Měla jsem pocit, že Claire to se svojí fobií příliš přehání a celou situaci zbytečně natahuje a komplikuje. Na druhou stranu přišlo uvědomění, že já fobii nemám a je obtížné představit si mít takovou "sestru na hrbu". Člověk se jí nemůže jen tak zbavit a čím více se jí bojí, tím více se ta mrcha zakousává a užívá si. Ano, i takový pocit jsem měla. Claire má svoji nejlepší kámošku či sestru, chcete-li, právě ve své nemoci. Je jí ostatně nejbližší, je součástí jí samé, čili o co jde?

Závěrečné filmové scény jsou tak překvapující a šokující, že stěží nacházím vysvětlení...Zdá se, že celou dobu nejde o postupně se vyvíjející a prohlubující se vztah dvou exotů, ale o něco naprosto jiného. Je to hra? Je to předem připravené představení? Na jazyk se mi dere slovo "schizofrenie"..., totální úlet, který bych nikdy nečekala.

Co se nám snímek snaží sdělit? Jaké je jeho poselství? Já osobně si odnáším prověřenou zkušenost "Není všechno zlato co se třpytí" , "Vše pomíjí a každý z nás je nahraditelný". Více se neodvažuji filozofovat a dumat nad tím "co tím chtěl básník říci".

Každopádně jde o velmi nekonvenční film, romantické drama, jež stojí za to vidět. Donutí vás přemýšlet, jít do hloubky svého nitra, kam se mnohdy mnozí bojí podívat a čelit otázkám, jež z něj mohou vyvstat. Přeji vám hluboký divácký zážitek.

ABLO, Itálie, 2013

Žánr: drama / romantický

Režie: Giuseppe Tornatore

Hrají: Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Donald Sutherland, Sylvia Hoeks

Přístupnost: nevhodné pro děti do 12 let

Premiéra: 12. 9. 2013

Zdroj foto: http://www.cinemart.cz/

Napsala Hana Kasalová