Takový je život

Živote, proč jsi tak krutý,

vždyť lásce se poroučet nedá.

Proč jsi chtěl, abych ho poznala,

na první pohled se do něj zamilovala,

když jsi mi ho vzápětí vzal

a ani ses mě nezeptal?

Živote, nepochopím nikdy tvé cíle,

ničit druhým krásné chvíle

a tvé kruté úmysly ničit druhým štěstí.

Je to hrozná bolest, i když zatnu pěsti.

Slzy se mi do očí vždy začnou hrnout,

když si chci na něho vzpomenout.

Vím, že mi za to nestojí

a proto nebráním mu,

ať si jde sám cestou svojí.

V mém srdci však zůstane vždy krvavá rána,

kterou nikdo jiný nezahojí,

ale věř mi, ta chvilka být s ním

mi za to stojí.

A proto, když ho potkám znovu,

na celý svět kolem sebe zapomenu,

podlehnu jeho krásným očím

a budu štěstím bez sebe,

že jsem zase s ním.

A proto vy všichni,

co mi tuto lásku rozmlouváte,

chci, ať mou odpověď znáte,

že vím, že o mě nestojí,

ale nikdo na tom nezmění to,

že ho z celého srdce miluji!