Smysly
Kolem sebe se dívám a nic nenalézám, když nejsem s Tebou nic nevidím
naslouchám šepotům, hřmění mně děsí, smysl mi uniká, když to Ty neříkáš, neslyším
všeho se dotýkám, objímám, když není to náruč Tvá, necítím,
jsem stále živa, ale život mi jako voda z dlaní uniká, nežiji, přežívám,
ve spánku naději hledám, s bolavou duší usínám,
jsem včleněná do bytí jako konfekční ramínka a přece cítím že přečnívám,
a jako mimikry pohybem odhalí svou tvář, tak i já se snažení svému vymykám,
rozum mi nabízí tisíce pravd i lákavých lží, tak proč je tak rozhodně odmítám.
Zářící podnosy, pohodlí, bohaté stoly, chybí jim však Tvé doteky,
třpytivé šperky, lákavá konta, sladké námluvy, bez Tebe jsou to jen laciné převleky,
výhry, prohry, bitvy, vítězství, bez Tebe vše v nicotnost zaniká,
příkazy, zákazy, úskoky, výhrady, to zbývá mi, na to si mysl má pomalu přivyká,
předsudky, výmysly, hry, výkřiky rozkoše, a jen duše ví jak plytké jsou a nejsou vzájemné,
a Ty mi nevěříš, podivným metrem lásku měříš, Tvé úsudky bývají často tak dojemné.
Už ani nevím zda je to touha či iluze, kterou jsi mně tak šarmantně omámil,
zda víc toužím po pravdě, či osud mne s úmyslem oklamat, tak bezelstně ošálil,
jak únosná cena za lásku musí být, kterou se ještě dá zaplatit,
což není dost vysoká, když jsem Tě potkala a Tvou záři si nechala srdce své upálit.
Milovat bez lásky a vidět jen plynoucí výhody
to nutí nás lhát a uhýbat, přijímat dohody,
objetí bez lásky je prázdné a jako led studené
chybí mu vyznání, je touhy a vyznání zbavené
chybí mu něha, kterou se rozpíná knoflíček šatů
je v něm jen potřeba, jenž zaráží do duše ostny svých drátů,
a milenci doufají když se ze šatů svlékají,
že krutost s jakou se milují, před světem utají,
bláhově myslí si, že jenom vášeň jim dodává sílu
ty zrady na lásce, bohužel berou jim víru,
mají jen přetvářku výměnou za lásku, a ví, že jen lhát musí,
s vědomím, že svět je nádherně barevný, a přece je dusí.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.