Kde jsi se vytratil

Čím těžší je život sám,
tím více na tebe vzpomínám,
chybí mi Tvá slova, Tvůj hlas, Tvé hluboké oči.
Tak toužím se k tobě stulit a plakat v bezpečí,
ukrytá v Tvém objetí před světem,
který je  jedním velkým jedem pro mou duši.
Tvé dlaně, drsné od práce a přitom pohladily tak jemně,
slova Tvá byla někdy tvrdá, ale dala mi sílu,
a naděje probudila ve mě.
Chybí mi naše společné chvíle,
naše rozhovory, plány, cíle.
Chodil jsi do mých snů abys mi i tam dal naději a sílu,
už dlouho mi chybíš, vlastně každý den,
kde jsi? Potřebuji naději, potřebuji tě, potřebuji víru.