V českém prostředí stále jednoznačně převládá model, kdy o děti do 3 let věku pečuje matka, a to v domácím prostředí. Přesto už ani tatínkové v této roli nejsou žádnými nováčky. V každém případě je to práce na plný úvazek a o tom, zda na sebe tento úkol vezme maminka či tatínek dítěte, rozhoduje spousta faktorů, ať už ekonomických či kariérních. Existuje mnoho rozdílů mezi péčí táty a mámy, které stojí za zmínku. Maminky jsou pečlivější a zpravidla také úzkostnější, tátové naopak uvolněnější a zábavnější. Rozdíly v péči maminek a tatínků jsou samozřejmě v různých rodinách a za různých podmínek velmi barvité a nedají se paušalizovat. Různost pohlaví a tím ovlivněný přístup k dětem a jejich potřebám je základem rodinného života a dětem velmi prospívá. Nic tedy není dobře ani špatně, stejně jako není problém, pokud některý z typicky ženských přístupů uplatňuje otec či naopak. Důležité je, že se oba přístupy doplňují, prolínají a respektují, i když to nezřídka může vést ke konfrontacím. Ale i ty ke zdravému rodinnému prostředí patří.

Péče o zdraví

Je bez diskuze, že zdraví dítěte je naprostou prioritou obou rodičů. Liší se ale často v názorech na to, jak zdraví podporovat a udržet. Zatímco maminky většinou studují knihy péče o miminko a batole, radí se s kamarádkami a zapojují se do internetových diskusí, tatínkové obvykle zachovávají větší nadhled a detaily tolik neřeší. Maminky např. velmi zvažují, jak podpořit imunitu dítěte a pomoci tak dítěti ubránit se infekčním onemocněním. Jak dokázal nedávný průzkum Poradenského centra Výživa dětí, za nejúčinnější považují v tomto směru kojení, a shodují se tak s názorem pediatrů. Velkou pozornost věnují také očkování a jeho přínosům nebo naopak rizikům, např. právě možnému vlivu na oslabení imunity. Tatínkové naopak obvykle respektují předepsaná povinná očkování a nemají tendence jejich význam přehodnocovat. Podporu imunity příliš neřeší a sází na sportovnější přístup, který kombinuje přirozený kontakt s okolím a pobyt na čerstvém vzduchu. Nebezpečně často ale u obou rodičů shodně přetrvává mylná představa, že o imunitu dítěte je nutné se aktivně starat jen v prvním roce života. Jak ale vysvětluje imunolog prof. Jan Krejsek z Fakultní nemocnice v Hradci Králové, imunitní systém se vytváří ještě mnohem déle a je žádoucí jeho rozvoj intenzívně podporovat i nadále: „V batolecím věku, tedy mezi ukončeným 1. a ukončeným 3. rokem života se dítě stále více pohybuje mimo rodinné prostředí, setkává se s vrstevníky i cizími dospělými, a to s sebou samozřejmě nese daleko vyšší expozici poškozujícím prvkům, především infekčním podnětům.“ Navíc je imunitní systém zatěžován již zmiňovaným očkováním. „Tyto okolnosti vedou ke zvýšené náchylnosti batolat k infekcím s následnou aplikací antibiotik. Ty samotné, spolu s infekcí, mohou imunitní systém batolete dále oslabit. Obrazně se uzavírá bludný kruh infekcí a léčby antibiotiky, který může oslabení dále prohlubovat“, upřesňuje prof. Krejsek.

Samostatnou kapitolou péče o zdraví je prevence úrazů. Obzvláště úzkostnější maminky mají často tendenci dítě chránit před všemi možnými riziky, což může dítěti bránit v rozvoji obratnosti, rychlosti a schopnosti reagovat. Samozřejmě není dobré riskovat a nad možným nebezpečím mávnout rukou, bránit ale tříletému dítěti v přirozeném dovádění jen proto, aby náhodnou neupadlo a neuhodilo se, má spíš negativní dopad. V tomto směru jsou rozdíly mezi mámou a tátou asi nejpatrnější. Tatínek je pro každou klukovinu a nějaké to rozbité koleno ho z míry nevyvede.

Strava

Zajistit batoleti kvalitní stravu není zcela jednoduché. Tuto otázku rodiče začínají zpravidla řešit po ukončení výhradního kojení, což nastává někdy v období mezi 4. a 7. měsícem života dítěte. V tomto období už mateřské mléko přestává k pokrytí všech potřebných živin stačit a je nutné začít zařazovat první příkrmy. Zatímco maminka obvykle velmi pečlivě zvažuje pořadí a způsob zavádění nových potravin do jídelníčku, tatínek by zpravidla preferoval přestup rovnou k jídelníčku dospělých. Obzvláště po dovršení 1. narozenin už tatínek nechce rozumět tomu, že si spolu s dítětem nemůže pochutnat na párku s hořčicí nebo poctivém řízku.  Dodržování postupného rozšiřování jídelníčku je přitom velmi důležité, a to především z hlediska vytváření vhodných chuťových preferencí a vysledování případných alergických

reakcí. Samozřejmostí by mělo být připravovat jídla bez dosolování a jakýchkoliv výrazných koření. Jestliže totiž dítěti začnete jako první nabízet přesolená a chuťově velmi výrazná jídla, těžko přijde na chuť např. zelenině. Pokuste se tedy zmíněným párkům a řízkům vyhnout co nejdéle, pomůžete tak dítěti v nastolení správných chuťových preferencí, což pro něj bude znamenat nesporný benefit při udržování zdravého životního stylu v pozdějším dětském a následně i dospělém věku. Jak vysvětluje nutriční terapeutka Hana Knížková z Poradenského centra Výživa dětí, příkrmy by se měly zavádět v přesně stanoveném pořadí. „Od ukončeného 6. měsíce bychom měli začít postupně zařazovat nemléčné příkrmy. Jako první by měl přijít na řadu zeleninový, poté maso-zeleninový, následně ovocný a nakonec ovocno-mléčný příkrm.“Postupně se tak dítě opravdu propracuje k jídelníčku shodnému s dospělými členy rodiny, potrvá to ale řadu měsíců a není kam spěchat – obzvlášť pokud jídelníček zbytku rodiny není právě ukázkový. Pozor ale na častou chybu – ani po ukončení kojení a zařazení příkrmů nezapomínejte na mléčnou složku potravy! Měla by tvořit podstatnou část jídelníčku i v batolecím věku. Pokrývat ji můžete podáváním nedoslazovaných mléčných výrobků, vhodnými druhy sýrů, kaší nebo vhodně zvoleným batolecím mlékem (vyberete-li si takový, který obsahuje směs prebiotik GOS/FOS a LCP mastných kyselin, podpoříte tak navíc rozvoj imunity svého dítěte).

Oblékání

Oblékání je jednoznačně doménou žen! Vybírat minišatičky a k tomu padnoucí minibotičky je pro maminky opravdová radost. Nastrojené batole je prostě neodolatelné. Tatínek to ale neocení. Volil by spíš tepláky a triko, často bez ohledu na počasí. Potvrzuje to i paní Vlaďka, učitelka v pražské mateřské škole: „Tatínkové jsou ve vztahu k dětem naprosto úžasní. Pravda ale je, že pokud dítě do školky přivede táta, můžeme si být téměř jistí, že mu bude něco chybět – svetr, tepláky, rukavice…“, u maminek je to prý jinak: „U maminek se často setkáváme s opačnou situací – dítěti vše vzorně připraví, poskládá a předá přesné instrukce, který kousek oblečení je vhodný ke které činnosti. Někdy se bojíme hrát si v zahradě, protože si nejsme jistí, jestli běháme v tom správném kousku oblečení“, směje se Vlaďka.

Hraní, zábava

Jestliže oblékání je doménou žen, v oblasti hraní a zábavy rozhodně vedou tátové. Jejich bezprostřednost, nadhled a přirozená soutěživost je pro děti nenahraditelná. Zatímco s maminkou dítě splní všechny povinnosti – jídlo, hygiena, prohlídka u lékaře, s tátou si může bez zábran zasoutěžit, zasmát a přiučit se něco z dosud nepoznaných her. Pochopitelně to hodně záleží také na rozdělení rolí v domácnosti, není samozřejmé, že s dítětem do 3 let věku zůstává doma maminka a leží tak tíha každodenních povinností právě na ní.