Někdy…

někdy jsou rána
zoufale nepřesvědčivá
proč vstát z postele –

moje tělo
z kofeinu a nikotinu
odmítá připálené toasty
stejně jako realitu
že nejsi –

dvacet kroků
z ložnice do kuchyně
dvacet zpátky
vyhýbám se pohledu do okna
abych se neviděl
ve skle –

kdo řekl
že čas hojí všechny rány
byl hochštaflér
a pouťový řečník
který nikdy nekrvácel
z neviditelného
já –

někdy jsou večery
zoufale přesvědčivé
už se neprobudit –

až se to stane
raději mě spalte
abych náhodou nebyl vzkříšen
jako Lazar –

už nikdy nechci
počítat
kroky …