Existuje mnoho způsobů a náhod, až se jednou třeba přihodí, že zrovna ten, kdo nechtěl o psovi ani slyšet, přijde domů s čtyřnohým kamarádem poněkud většího vzrůstu a nezanedbatelného kožichu. Koho si mohl přivést? Třeba bernského salašnického psa!

Když se podíváme na tohoto salašnického psa, který svým vzhledem připomíná spíše dobráckého a neškodného plyšového medvěda, jenž má velkou usměvavou hlavu, mnoho lidí je o jeho kamarádské povaze snadno přesvědčeno.

Přátelskost psa potvrzují jednotliví chovatelé, chovatelské stanice a kluby, které nešetří superlativy o jeho klidné a vyrovnané povaze. Pes je přítelem pána a jeho celé rodiny, má rád děti. Hlídače v sobě nezapře, zároveň však v nikom nebudí hrůzu. Nepostrádá inteligenci a dobrou náladu. Kdo by se v tříbarevném světě bernských salašnických štěňat nezamiloval?

Kolik salašnických plemen existuje?

Salašnická plemena se vyskytují celkem čtyři. Největší oblibě se těší jediné dlouhosrsté – bernský salašnický pes. Další, u nás méně četná plemena, mají krátkou srst: velký švýcarský, appenzellský a entlebušský salašnický pes.

Pes tří barev – černé, sytě rezavé a bílé – se stal nemalou konkurencí známějšímu bernardýnovi – patřícímu rovněž do skupiny švýcarských horských psů. Tato větší plemena byla využívána k hlídání, hnaní dobytka, tahání a nošení na vesnicích a v horském terénu. Připisujeme jim obdiv, protože dokážou vyhledat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Nejprve dürrbachský,

až potom bernský salašnický pes

Historie psího plemene z oblasti bernského kantonu ve Švýcarsku rozhodně není nudná. Kynologický spolek Berna, který místní založili roku 1899, dal o sobě hned tři roky nato vědět. V roce 1902 uspořádali kynologové v Bernu Švýcarskou výstavu psů, mezi nimiž si veřejnost povšimla i třech dürrbachských psů – zvaných dle stejnojmenné osady v bernském kantonu. Další výstava v roce 1904 znamenala průlom pro uznání dürrbachského psa jako samostatné rasy.

V kruzích továrníků, velkostatkářů a obchodníků rostlo pro trojbarevného psa nadšení, a tak se z nich stali mecenáši a začali ustavovat první kluby. V roce 1907 vznikl chovatelský Švýcarský klub dürrbachských psů, jenž o rok později přejmenovali na Klub bernských salašnických psů a v roce 1928 do třetice na Švýcarský klub bernských salašnických psů.

Velkou zásluhu na založení a ustálení chovu všech plemen švýcarských salašnických psů měl švýcarský kynolog z přelomu 19. a 20. století profesor Albert Heim.

Co je to kynologie?

Kynos znamená v antické řečtině pes. Kynologie je věda o psech, jejich chovu a šlechtění a  dělí se na dvě podskupiny – služební a sportovní. Po boku sportovní kynologie stojí různé psí sporty. Mezinárodní kynologická federace (FCI) rozlišuje 10 kategorií plemen psů. Více se o čtyřlístku švýcarských salašnických psů dozvíte na www stránkách českého klubu: http://www.kssp.cz/

Na rozdíl od dávného původu je novodobá historie plemene poměrně krátká. Tradovalo se, že jsou tito psi nástupci molosských psů, kteří doprovázeli římské legie na jejich pochodech střední Evropou již v 1. století před naším letopočtem. Jiné hypotézy tvrdí, že velké psí plemeno bylo rozšířeno po Evropě díky Féničanům, kteří se kolem roku 1100 před naším letopočtem usadili ve Španělsku. Jiná teorie předpokládá, že plemeno již během římské invaze do Alp existovalo a docházelo k jeho postupnému křížení…

Ale to už bylo hodně, hodně dávno… Pamatujete si, jak přišel pes k vám?

Radana Šatánková