Kolik času zbejvá?

Píseň dlouhejch cest

Hejna ptáků krouží nad námi,

zpívaj si tu svou,

mužský nechápou, plazí se za námi,

cestou nás sledujou.

Netuší vůbec, co máme v plánu,

holčičí jízdu na hory,

chceme si užít, vyspat se v stanu

bez kluků, co povolí.

Kolik času zbejvá,

než fakt pochopí,

že i holky maj svůj život

a nedaj si ho vzít?

Kolik času zbejvá,

kdo mi odpoví,

proč kluci můžou všude

a holky nikoli?

Teď jiný plány máme,

jedem si užít svobody,

hodně poutníků potkávame,

v ráji matky přírody,

stoupáme nahoru, slyšíme hlasy,

jak kdyby tam někdo stál,

to jsem blázen, kluci naši

sledujou nás, půjdem dál.

My se o sebe postaráme,

v my víme, kudy kam,

nejsme malý holky,

z města klukům povídám,

jediný rozdíl mezi námi

je naše pohlaví,

nechte nás být, vemte si krámy,

s váma nás to, kluci, nebaví.

Říkam jim, tak si, kluci, vyhledejte,

něco jiného ke spaní,

nás chytrý ženský z týhle party

už nic jen tak lehce nezlomí.

Zvedli se, opustili Dračí horu,

neřekli vůbec, ale vůbec nic,

jestli se dostanou k řece dolů,

konecně klid od nich budem mít.

Kolik času zbejvá,

než nás pochopí,

možná cestou dolů

přijdou na to spolu,

kolik času zbejvá,

kdo mi odpoví?

Možná se to dozvím,

od kluků z údolí.