Radost

Chodíme bez písně -

přesto jako v písni

vzhůru po dědině,

po svém rodném městě,

podél zdí jak z polámaných ker.

Chodíme, chodíme,

ač to není dlouho,

co jsme takhle vyšli

a už jsme na hranici

naší radosti.

Nad námi se doširoka

otevírá náruč světlice:

CO JE TO POCHOPIT?

A CHÁPAT DEN CO DEN?

MINUTU PO MINUTĚ?

Chápe přece jen Všechápající

a ještě podle svého

a nikdo z lidí na něho nemá.

Radost - ta je naše?

Ano - naše.

Ten choulostivý živůtek,

dozrávající v urychlovači

dnešního světa,

se přes nás dívá do prázdna

jako do zpětného zrcátka

a vidí,jak je těžké

držet se životem krok.