Jeden z nejzajímavějších současných mexických režisérů Carlos Reygadas přichází s novým snímkem Post Tenebras Lux.

Sleduji příběh mladé rodiny, opouštějící ruch a běh velkoměsta a stěhující se na venkov. Pohoda, romantika?, příroda kam se podíváš, ptáci řvou a kytky voní/smrdí. Podle toho jak se na ně naladíš. Syrová realita. Pouze Ty a příroda.

Již samotná prvotní scéna, u níž se zdálo, že snad "nikdy" neskončí, mě přivedla k pocitu, že půjde o velmi nestandardní film. Jenom pro ochutnávku. Očima malé holčičky - nejmladšího člena zmíněné rodiny - se díváme na svět kolem. Pozorujeme krávy, psí šarvátky a hrátky, čvachtáme bahnem, mezitím se začíná stmívat... … Jak známo, děti jsou mnohem vnímavější, bezprostřednější ve svých citech a projevech. Zřejmě tato fakta přispěla k již samotnému představení se filmu divákovi.

Carlos Reygadas prezentuje zcela nekompromisní výpověď o vztahu dvou naprosto se odlišujících pohlaví. Ne nadarmo se říká, že jedno je z Venuše a  druhé z Marsu. Žena versus muž. Muž versus něžné pohlaví. Rodičovství, mateřství, otcovství. Dobro si podává ruku s démonem, který dobro vyvažuje.

Zaujal mě výběr slov. Způsob jakým manžel mluví ke své ženě. Způsob jakým otec komunikuje se svými dětmi. Výběr scén z mimorodičovského života rozhodně stojí také za zmínku. Nudíš se se mnou v posteli? Nebo možná já více s Tebou? Potřebujeme provětrat a hlavně náležitě okořenit náš sex, vyměnit naše soulože "o ničem" za orgasmické živočišno?! Pojďme se pobavit s ostatními! V tomto směru je však lepší anonymita města.

Název snímku Post Tenebras Lux v překladu znamená "Po temnotě budiž světlo".

Přemýšlím, jestli světlo skutečně přijde. Vrtím se, pak mě něco zaujme, pak se opět vrtím a sem tam mrknu na ciferník. Co mě tady drží? Plačtivé scény, které každý tak dobře známe a v životě je těžké se jim vyhnout? Roztomilé děti, které svojí upřímností a bezelstností vyvažují hnoje a nánosy na duších a tělech dospěláků?

V dětských rolích se představily potomci pana režiséra. Právě ony byly přirozenou vůdčí silou celého snímku. Energií sladkých prvopočátků malého jedince, jemně ale zároveň velmi důrazně se prolínajícící a skotačící od začátku až do fatálního konce celého snímku. Obzvláště jedna ze závěrečných scén s dětmi mě skutečně dostala. V tu chvíli jsem naplno pochopila, co mě tam drželo. Pochopitelně, že se o tom nechci více rozepisovat. Tu scénu prostě musí každý vidět sám.

Hlavní ženskou roli vytvořila Nathalia Acevedo. Je jejím hereckým debutem. Po jejím boku stojí Adolfo Jiménez Castro a dvě již zmíněné režisérovi děti, Rut Reygadas a její bratr Eleazar.

V Cannes 2012 získal film Cenu za režii.

Jde o film pro náročného diváka, právě proto si myslím, že stojí za shlédnutí a následně za zamyšlení. V našich geografických podmínkách nic takového nemáme. Ostatně mexická mentalita se výrazně odlišuje od středoevropské.

Přeji vám silný divácký zážitek.

 

Mexiko, Nizozemí, Francie, Velká Británie 2012

Režie a scénář: Carlos Reygadas

Hrají:  Nathalia Acevedo, Adolfo Jiménez Castro, Rut Reygadas,  Eleazar Reygadas.

V kinech od: 28. 2. 2013

Zdroj foto: http://artcam.cz/

Napsala: Hana Kasalová