Filmové drama o lásce silnější než smrt
Je bohužel smutným faktem, že ve střední a východní Evropě panuje velmi vysoká rozvodovost, ve velkoměstech je situace ještě horší. O něco lépe si vedou naši západní sousedé, ale i tam zaznamenává manželská láska krizi. Láska tedy žije jepičím životem. Potkat pár v pokročilém věku, nebo přímo vyššího stáří, držící se za ruku – to už se rovná téměř zázraku.
Z tohoto pohledu je výjimečný i příběh naší filmové dvojice – manželů Anne (Emannuelle Riva) a Georgese (Louis Trintignant), který se rozhodl natočit režisér Michael Haneke. Oba naši „zázrační“ hrdinové jsou učiteli hudby. Hudba, která pro ně znamená vášeň, spojuje jejich pracovní i osobní život. I po tak dlouhých letech společného soužití se z jejich vztahu nevytratil respekt, úcta, láska a cit, můžeme říci přímo vášeň.
Jsou samostatní a soběstační – stále žijí aktivní život. Chodí na koncerty, kupují si cédéčka, které si pak společně pouští v jejich krásném, velkém pařížském bytě, jenž je – jak jinak – zařízen v klasickém stylu. Bíle lakované obložení a bílé křídlové dveře, vysoké stropy a starožitný mobiliář navozují dojem blahobytnosti. Snad jen dlaždičky v kuchyni připomínají trochu zašlou slávu, jelikož paní domu ve svém úctyhodném věku již nestačí tak poctivě gruntovat. A uklízečka by narušovala jejich klid a rituály, které si vypěstovali po desetiletích společného – a šťastného života.
Nic netrvá věčně, a tak je jejich vztah jednoho dne vystaven těžké zkoušce: Georges si u snídaně loupe vajíčko a chce si ho posolit. Jenže ve slánce není sůl. Za normálních okolností by zřejmě ani nemusel nic říci (protože si rozuměli i v mlčení) a Anne by šla naplnit slánku, což se ale nestalo. Tak se zvedl – a naplnil ji sám. Po chvíli mluvil na ženu, ale ona vůbec nereagovala, což mu bylo divné, a tak se šel převléci, že zavolá pomoc. Mezitím se ovšem vše vrátilo do normálu. Georges si myslel, že si z něj Anne udělala legraci. Bohužel Ann si však legraci nedělala a přesto odmítala jít k lékaři. Nicméně Georges ji do nemocnice proti její vůli dovezl. Vyšetření potvrdilo ucpání cévy a následná banální operace jim jako mávnutím proutku změnila život od základu. Život Georgese a Ann se nyní odehrává pouze v bytě a ona je na něm fyzicky i psychicky závislá.
V této souvislosti nutno připomenout, že oba herci překročili osmdesátku – a snad se na mne nebude Francouzska Emannuelle Riva zlobit, když prozradím, že v době natáčení jí bylo již 85! Působí však nejméně o deset let mladší, tak nějak si představujeme charismatické Francouzsky. Proto je pro Georgese stále přitažlivá, dokonce i po svém postižení, což s křehkou dojemností zachycuje scéna ze sprchy, kterou divák vidí očima Georgese, v nichž se zablýskne i erotická jiskra.
Trintignant, ač mladší než Riva, vypadá na svůj věk. Vlasy dělají hodně – a on se již v mládí nepyšnil zrovna hřívou.
Musím smeknout před sugestivním hereckým výkonem Emannuelle Rivy, která by si jistě za roli ženy ochrnuté na půlku těla zasloužila Oscara. I když to určitě nebylo časově přetažené, situace byla tak tísnivá a bezvýchodná, že minuty ve filmu plynou jako hodiny. Má vlastní projekce tyto stísňující pocity ještě umocnila – můj otec prodělal stejnou nemoc a maminka se o něj také celou dobu starala.
Film získal několik cen:
Zlatá palma v Cannes 2012
Evropské filmové ceny 2012 (Nejlepší film, Nejlepší režie, Nejlepší herečka, Nejlepší herec)
Los Angeles Film Critics Awards 2012: Nejlepší film, Nejlepší herečka
New York Film Critics Circle Awards 2012: Nejlepší zahr. film, Nejlepší herečka
Michael Haneke (* 23.března v Mnichově)
studia Vídeň: filosofie, psychologie a drama
po škole jako herec neuspěl, stal se kritikem, posléze pro rak. TV stanici ARD redaktorem, dramaturgem i střihačem.
Od 70. let nezávislý divadelní a televizní scénárista – ve Stuttgartu, Düsseldorfu, Frankfurtu, Hamburgu, Mnichově, Berlíně a Vídni.
Inscenoval Goethea, Mozartovu operu Don Giovanni.
Paralelně učí na katedře filmové režie ve vídeňské filmové akademii.
Diváky i kritiky zaujal přísně odosobnělým stylem, přinášejícím znepokojivou analýzu rozpadu morálních hodnot v dnešním světě.
1973 – TV debut
1989 – filmový debut Sedmý kontinent
2001 – Pianistka (prestižní filmové ceny)
2009 – Bílá stuha (cena za nejlepší evropský film)
2012 – Láska (Zlatá palma v Cannes, Zlatý glóbus za nejlepší zahr. film, nominace na Oscara v pěti kategoriích...)
Francie/Německo/Rakousko 2012
Žánr: filmové drama
Režie: Michael Haneke
Scénář: Michael Haneke
Herci: Emannuelle Riva, Louis Trintignant, Isabelle Huppert
Přístupnost: neomezena
Premiéra: 14. 2. 2013
Zdroj foto: www.artcam.cz
Napsala Květuše Procházková
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.