Ta ženská mě už vážně štvala. Nejenže seřezala na veřejnosti naprosto nespravedlivě tříletého kluka, ještě ho strašila bubákem."Buď zticha," říkám si, "jsi v Česku, tady je to přece normální. Děti se tu bijí." Nebo ne? Seděli jsme, já a můj dospělý kluk, v rychlém občerstvení a ta ženská nevypadala zrovna dobře. Utahaná, samá taška, žádná krása. A druhé dítě objednávalo ještě něco u pultu. Ale ten malej capart nic neudělal. Akorát nechtěl jíst ty umaštěný hranolky. Dostal docela fest na zadek. A pak ještě přidáno za to, že řve. Koukli jsme se se synem na sebe a mlčeli.

Pak matka povídá tomu ubrečenýmu mrněti:"Přijde si pro tebe ten bubák, co jezdí vždycky autem okolo domu. Buď zticha." My jsme teda mlčeli jako hrob, ale ten malej ne. Radši jsme se zvedli, že půjdeme jinam. Koukala jsem na ně upřeně a moc jsem se nesmála tedy. A ona to dorazila: "Podívej," říká klukovi, "i ta paní se zlobí, že ji tu rušíš." Tak to byla ta hranice. Každý má nějakou přece. "No mě spíš vadí, že bijete svý dítě," říkám jí klidně.

To už bylo asi na tu ženskou moc. "No dovolte," odseknula vztekle, "to je přece moje záležitost, do toho vám snad nic není!" Snad...

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)