Povídám, povídám pohádku…

I tak by mohl začít tento příběh. Začalo to svatbou ještě na škole a narozením prvního syna. Moje známá, říkejme jí Pavla, se rozhodla být doma celé čtyři roky, aby se dítěti věnovala naplno. Pak se narodila dcera a další čtyři roky doma. Její manžel, třeba Vladimír, to ocenil. Jeho náročný koníček se změnil v povolání. Byl totiž náruživý cestovatel. Ke svým cestám na Krym, sjíždění divokých řek a do kaňonů přibalil kameru, aby se mu částečně vrátily náklady. Filmy se prodaly do televize, ještě nedávno s nimi objížděl kinosály a nabízel je školám. (Sama jsem jeden snímek z divoké vody viděla a dotyčného pána tedy znám osobně).

Pavla mu dělala účetní, poskytovala zázemí a plně tolerovala jeho několika týdenní výlety do daleké ciziny a tenčící se kapesné, které vždy na danou dobu dostala. A tady pohádka končí. Děti odrostly a vysokoškolsky vzdělaná žena se rozhodla konečně nastoupit se do práce. Začalo to opět nenápadně. Nejprve výčitky nad tím, že se málo věnuje dětem, pak že šidí domácnost a nakonec že Pavlina matka příliš ovlivňuje svá vlastní vnoučata. Pavla přesto neustoupila a zvesela začala učit na místní škole přírodopis a zeměpis.

Mužovy výčitky a psychický nátlak se stupňovaly, odstěhoval se. Posléze na ni poslal psychiatra, protože se z ní stává bosorka (rozuměj, při listopadové plískanici si zapálila vonnou svíčku a snažila trochu relaxovat). Jeho nitro a duchovno bylo jejím chováním ohroženo, protože se nevěnuje výchově dětí a neustále si jde sobecky za svým. Nechápe ho, a proto si našel přítelkyni, která ocení jeho velkého cestovatelského ducha. Pak přišlo rozhodnutí soudu, že syn musí být svěřen do výchovy otce, neboť matka je psychopatka a ta stará čarodějnice (rozuměj tchýně) ho ovlivňuje špatným směrem. Vladimír má mnoho známých ve Státech, kde takovou výchovu netolerují a kam se hodlá co nejdříve odstěhovat se svým synem a s dcerou, kterou také brzy „vysoudí“. Pavla se přestala bránit.

Přestala vysvětlovat okolí, že chce dělat jen to, co tisíce žen v jejím okolí. A tak podala žádost o rozvod. Když se to dozvěděl manžel, prohlásil, že je nesvéprávná, že si opatří důkazy a poslal na ni opět psychiatra. Když se to dozvěděl desetiletý syn prohlásil, "že jí (rozuměj vlastní matce) to nakukala ta stará kráva (rozuměj vlastní babička)". Pavla pochopila, že na vlastní názor svého vlastního syna si bude muset počkat nejméně deset let. Dcery se však vzdát nemíní. Bydlí spolu v podnájmu a vyhýbá se každému kontaktu se zatím manželem. Pavlu mám ráda, ale stále je v ofenzívě, a babička zestárla o deset let. Čekám na to, kdo vyhraje.

Máte i Vy podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.