Starší snoubenci a rozvádějící se partneři, kteří už spolu žijí dlouhá léta. To jsou trendy, se kterými se setkávají úředníci na matrikách a u rozvodových soudů. Češi a Češky zaujímají první místa v Evropě v počtu rozvedených svazků, zároveň do manželství nepospíchají, obdobně jako jejich vrstevníci v ostatních evropských zemích.

Svatba až ve 30 letech

Nevěsty a ženichové krátce po maturitě dnes předstupují před oddávající úředníky jen velmi zřídka. Průměrný věk snoubenců se pohybuje okolo 30 let. Muži poprvé vstupují do manželství přibližně ve 32 a ženy ve 29 letech. Přitom ještě na začátku devadesátých let byli nevěsty přibližně o 7 a ženichové o 8 let mladší než dnes.[1]

„Před dvaceti lety bylo totiž zvykem dokončit školu a se současným partnerem založit co nejdříve rodinu. V dnešní době však mladí lidé zaujali přesně opačný postoj. Chtějí svého partnera více poznat. Celá řada dvojic žije před svatbou ve společné domácnosti, aby si potenciálního manžela či manželku otestovali v běžných životních situacích. Pozdější vstup do manželství souvisí i s možnostmi, které dnes lidé mají. Studují, cestují, budují kariéru a na rodinný život jim tak logicky nezbývá čas,“ vysvětluje Martina Horáková, odbornice na vztahy seznamovacího portálu Leyter.com.

Zvyšující se věk novomanželů kopíruje trendy v ostatních evropských státech. Nejpozději vstupují do manželství obyvatelé severských zemí, především Švédové, Dánové a Islanďané. S uzavřením manželství nepospíchají ani lidé v Německu nebo Finsku. Se svatbou naopak neotálejí mladí v Bělorusku, Makedonii, na Ukrajině nebo v sousedním Polsku.[2]

Když nám to neklape, rozveďme se

Počet rozvodů se v České republice v posledních letech příliš nemění, přesto však patří k jednomu z nejvyšších v Evropě^.[3],4 Zvyšuje se především počet dlouhotrvajících manželství, která se rozpadají. Například v roce 2010 se téměř zdvojnásobil počet manželství, ze kterých lidé odcházeli po 15 a více letech.[4] „Důvodů může být celá řada, například děti. Tito lidé se mohli totiž brát velmi mladí, protože tzv. museli, a děti pro ně byly jediným pojítkem v manželství. Jakmile opustily domov, rodiče ztratili důvod, proč ve vztahu zůstávat,“ říká Martina Horáková.

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) nejčastěji manželé uvádí jako důvod rozchodu obecné příčiny jako rozdílnost povah, názorů a zájmů. Jen desetina rozvádějících se partnerů uvede konkrétní problém. Tím bývá u největšího počtu z nich nevěra nebo alkoholismus partnera.[5] „Mnoho lidí už nepovažuje rozvod za životní prohru nebo společenské stigma jako tomu bylo dříve. Je pro ně spíše logickým ukončením nefunkčního vztahu a možností najít si vhodnějšího partnera,“ doplňuje Martina Horáková.

Kde najít nového partnera?

Lidé, především ženy, se seznamování po rozvodu často obávají a odkládají jej. „Mnoho lidí už má vlastní děti a hledat vhodný protějšek v nočních klubech a na diskotékách jim přijde nepatřičné. Přátelé a známí většinou bývají zadaní. Svou roli může sehrát i obava z nového vztahu a dalšího možného zklamání,“ vysvětluje Martina Horáková. „Po rozvodu by však člověk neměl rezignovat na partnerský život a zůstávat sám. Nového partnera může najít například na internetové seznamce Leyter.com. Stačí se zaregistrovat, vyplnit základní informace o sobě a svých koníčcích a začít aktivně hledat „spřízněnou duši“. Mezi více než pětadvaceti tisíci uživateli se jistě najde, “ doplňuje závěrem Martina Horáková.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------