Ano je to doopravdy tak, jak čtete z názvu mého příběhu, deník je můj opravdový nejlepší přítel.

Bylo to přesně 1.ledna roku 2004, když jsem si založila svůj deník. Deník jsem nebrala nijak vážně, psala jsem do něj, co se mi jen zlíbilo a většinou to byla pěkná řádka nesmyslných věcí.

Ale postupem času jsem pochopila, že psát si svůj vlastní deník, který by skrýval mé záhady a tajemství, by bylo moc fajn. A zvláště pak, když vám schází kamarád, kterému byste mohli všechna svá tajemství a přání říci.

Mám mnoho kamarádek, ale žádnou nepovažuji za svou nejlepší, protože mě svým chováním někdy naprosto vyrazí dech. Ale jednu takovou kamarádku jsem přece jen považovala za tu nej! Jmenovala se Marika. Majda mi byla oporou v každé situaci, chodili jsme spolu ven, třeba jen pokecat. Byla hrozně hodná, milá a taky hrozně ukecaná. Nikdy jsem se s ní nenudila, dokázala mě rozesmát vždycky. Ale jak to tak u kamarádek bývá, pohádali jsme se, ale vždycky se zase usmířili.

Jednou jsme si s Majdou dali sraz, ona na něj nedorazila. Bylo mi to divné, tak jsem ji rychle zavolala. Mája mi to zvedla, ale s pláčem. Ptala jsem se, co se stalo, ale ona neodpověděla a hned mi řekla, že mi něco důležitého potřebuje říci. Když ke mně přišla, prozradila mi, že byla znásilněná a že odsud musí co nejrychleji vypadnout. Pak jsme si povídali další 2 hodiny. A pak odešla...

Druhý den jsem jí volala, nebyla totiž ve škole. Mobil byl vypnutý. Snažila jsme se ji sehnat, šla jsem k nim domů, ale tam mi řekli, že Vágnerovi se právě odstěhovali. Slzy se mi draly z očí. Ani se nerozloučila. Od té doby jsem ji už neviděla, ani nevím, kde je jí konec. A ten deník, který jsem psala, jsem hodila do místního potoka, aby mi moje minulost, moje nedávná minulost zmizela z očí. Jen jsme koukala, jak ho odnáší lehký proud vody. Třeba někdo přečte mé trápení. Byla tam i adresa a kontakt. Začala jsem si psát nový deník, který mám do teď.

A konečně jsem pochopila, že můj deník je ten nejlepší a nejvěrnější přítel, kterého jsem tolik postrádala. Marika nenapsala ani jediný dopis, a proto zůstane pouze vzpomínkou a dlouhou etapou mého starého deníku.

Jana Drbohlavová, 14let

Máte i Vy podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.