Všichni, kteří alespoň jednou cestovali letadlem, se setkali s pojmem „letištní poplatky“. Jedná se o poplatky, které musíme zaplatit k ceně letenky. Málokdo však ví, co všechno zahrnují. V některých případech mohou být vyšší než samotná cena letenky, a proto je na místě vědět, co tento příplatek přesně obsahuje.

Ještě před několika lety se k ceně letenky připočítával jen jeden poplatek - daň odváděná státu. Jak je patrné ze samotného názvu, šlo o opravdovou daň, uvalovanou vládou každého státu. Někdy byla označována jako „odletová daň“, letištní poplatek a podobně. Tuto daň vybírala letecká společnost od všech cestujících a posléze ji odváděla státním úřadům. V některých zemích se tato daň vybírala od cestujících přímo na letišti u speciálních stánků a její výběr spadal do působnosti letištní správy. Vzhledem k tomu, že výše této daně se často měnila v závislosti na rozhodnutích vlády a na proměnlivém směnném kurzu, dostaly aerolinie povolení ji uvádět na letenkách samostatně a nezahrnovat ji do cen, které inzerovaly. To vedlo k tomu, že prakticky všechny evropské letecké společnosti začaly své ceny uvádět bez těchto poplatků. Zákazník tedy neznal konečnou cenu letenky. I přesto se však mohl v inzerovaných cenách letenek různých aerolinií orientovat, protože tyto letištní poplatky byly pro všechny stejné a byly běžně známé.

S postupnou deregulací v letecké dopravě začaly být leteckým společnostem účtovány další „taxy“ a „poplatky“. Ve většině případů šlo o částky účtované správou letišť za poskytované služby. Jednalo se například o servisní poplatky, poplatky za terminál, bezpečnostní poplatky a jiné. IATA a legislativa umožnily leteckým společnostem i tyto částky uvádět odděleně a vyjmout je z inzerované ceny letenky, přesně jako tomu bylo u původní daně. Přesto i tyto poplatky byly pro všechny letecké společnosti stejné, tudíž obecně známé a inzerovaná cena byla stále srovnatelná.

Později začaly letecké společnosti uvolněnou legislativu využívat a přidávat k cenám letenek své vlastní poplatky. Ty se u jednotlivých leteckých společností výrazně liší, avšak v inzerovaných cenách uváděny nejsou. Letecké společnosti je vybírají jako běžný příjem, který si započítávají do zisku. Zákazník tak nemá jistotu, kolik vlastně za letenku nakonec zaplatí a jaké příplatky bude zahrnovat: letištní poplatky, bezpečnostní poplatky, krizové příplatky, příplatky za palivo a další.

Společnost easyJet, významný nízkonákladový přepravce, usiluje o transparentnost cen a drží externí poplatky na minimu, neboť zobrazuje separátně pouze daň odváděnou státu za každého pasažéra odlétajícího z letiště - Air Passenger Duty (APD). Je také první společností, která bude v průběhu letošního léta nabízet ceny all-inclusive. Pasažéři tak budou mít jistotu, že je jim předkládána skutečná cena letenky.

„V současné době provádíme aktualizaci našich systémů on-line, takže dokonce i na internetové stránce bude pasažérům nabídnuta jedna výsledná cena, a to od prvních kroků procesu rezervace. Tento systém bude brzo plně implementován. Pro tuto strategii jsme se rozhodli i navzdory tomu, že nás to možná bude stát image „levného“ dopravce - zákazníci si možná na první pohled neuvědomí, že jsme nejlevnějším leteckým dopravcem v zemi,“ řekl Yannis Capodistrias, marketingový manažer easyJet pro středoevropský region.

All-inclusive letenka společnosti easyJet může být v některých případech levnější než samotné taxy a příplatky některých konkurentů. Důvodem je skutečnost, že tyto letecké společnosti vyňaly ze základní ceny letenky celou řadu příplatků, které jsou účtovány zvlášť.

Typickým příkladem je tzv. palivový příplatek. V současné době se jedná o velice diskutované téma. Nedávno několik tradičních leteckých společností zvýšilo ceny letenek, protože vzrostla ceny ropy. Otázkou je, pokud cena ropy náhle klesne, budou snad letecké společnosti peníze vracet? A pokud si jejich piloti vyjednají vyšší platy, dočkáme se příplatku na platy pilotů? Proč by měly letecké společnosti vyjímat z inzerované ceny vedle státní daně ještě letištní poplatek? Většina evropských letišť jsou nezávislé korporace a letecké společnosti jim platí komerční poplatky za poskytované služby, stejně jako platí firmám, které pro ně zajišťují catering nebo technický servis. A jaký je v tom rozdíl? Žádný! Podle této logiky by některé společnosti mohly přijít třeba s poplatkem za údržbu letadla. Pro většinu lidí by bylo určitě absurdní a nepředstavitelné jít do kina a na lístku najít cenu vyjma příplatku za pronájem budovy. Anebo platit při vstupu příplatek za elektřinu.

„Společnost easyJet bude dále spolupracovat s organizacemi na Ochranu spotřebitele a asociacemi pro jednotné ceny v inzerci, abychom docílili přímočaré cenové politiky, jejímž výsledkem bude uvádění skutečných a porovnatelných cen,“ dodává Yannis Capodistrias.