Vzkaz pro mého ženáče
Miláčku, je to divně krásné
být v tvém životě, než tvá hvězda zhasne.
Krademe chvilky, pusy, objetí,
málem to vzdávám vzápětí.
Pak vždycky znova srovnám si hlavu
a věřím tomu prapodivnému málu,
co nabízíš zas a znova,
jak věčný Fénix mluveného slova.
Všechny své sny házím k nohám těch "tvých",
být s tebou je asi pekelný hřích.
Myslím, že pomalu přestáváš bolet,
snad dostávám rozum, přicházím do let.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.