Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Moje kamarádka ráda uklízí

Moje kamarádka ráda uklízí

Hanka M.

Moje kamarádka Mirka je inteligentní, vysokoškolsky vzdělaná, pracovitá žena. Má manžela, dům, děti, práci, ale ze všeho nejraději uklízí. Když přijdu na návštěvu do jejího úhledného domku, pouze žasnu. Podlahy z bílých dlaždic se lesknou, nikde ani smítko, ani dětská botička, na zrcadle žádná otištěná malá dlaň, v kuchyni to příjemně voní nachystaným občerstvením a kávou, ale nikde ani smítko, kapka či šmouha. Připadám si, jako ve špičkovém kuchyňském showroomu a nešetřím chválou: „Mirko, jak to při dvou malých dětech zvládáš?“. Mirka se usmívá, „já mám prostě ráda pořádek“. Děti běhají venku a nezdají se být maminčinou fóbií pranic frustrované. Klábosíme u kávy, ale já vím své...

Do tohoto domu totiž moc kamarádi nechodí, Mirčiny děti spíše pobíhají venku a hrají si jinde. Mirka má totiž ve zvyku dětské kamarády svléknout s „umazaných věcí“ a rovnou je žene do koupelny. Vím taky od jejího muže, že ráno vstává v pět a než jdou všichni do školy a do práce, má vytřeno a vyluxováno, kuchyň naleštěnou a utřený prach. A také vím, že návštěvy se u nich staví zřídka, a že muž se často zdrží na golfu, a že všechno v jejím životě se tolik neleskne, jako podlaha v předsíni...

A ještě vím, že Mirku zase dlouho nepřijdu navštívit, a ani ona se u mne nezastaví. Má tolik práce s leštěním domu, dětí a všeho okolo. A teď, když děti povyrostly, má starost i nimi, vysvětlit jim, že v pokojíčku musí být vše na svém místě a umyvadlo musí být po použití pečlivě vysušené, aby na něm nezůstala ani jedna kapka, která by hyzdila jeho lesk… Loučím se, hezky jsme probraly všechny známé a příhody, zasmály jsme se. Mávám Mirce, která stojí na prahu běloskvoucího domečku a pádím domů.

Už přede dveřmi slyším halas kamarádek mé mladší dcery, vejdu do dveří a zakopnu o několik párů dětských tenisek. Z kuchyně se line vůně pečených toastů a kávy, svačiny syna a jeho kamarádů, nádobí ve dřezu.

Povzdechnu si a na okamžik se zasním, jak krásná byla ta bílá kuchyň mé kamarádky. Pravda bylo tam tak trochu prázdno a ticho, ale... ale, když já si stejně myslím, že věci mají sloužit mně a ne já jim, ukončím rázně svoje snění. Rozhlédnu se ještě jednou, a dám se do vaření a uklízení...

Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Vaše názory

Pro vložení komentáře se prosím nebo zaregistrujte.

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz