Emília Vášáryová: Nemám ráda stojaté vody

Tento týden probíhá v Hradci Králové velký mezinárodní divadelní festival. Přinášíme vám rozhovor s Emilií Vášáryovou, která vystoupila na jeho počátku v divadelní hře Koza aneb Kdo je Sylvie?

Kdo je tedy Sylvie?

Já se ve hře ptám – “Kdo je Sylvie?“ A manžel – v podání Juraje Kukury – odpovídá: „Sylvie je koza. Koza je Sylvie“. Koza má hlavní roli. Já hraji tu výborně napsanou roli manželky.

Americký dramatik Edward Albee byl zjevením v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Čím jeho hra „Koza aneb Kdo je Sylvie“ vzrušuje diváky a herce dnes?

Nejsem v roli diváka. Ale lidé na naše představení chodí a to mě těší. Říkala jsem si – téma této hry je tak kontroverzní, že taky můžeme skončit po deseti–dvanácti reprízách... Jenže my už jich máme za sebou padesát a hlediště je – chválabohu – stále plné. Pro mě je Edward Albee zjevením dodnes. Rozhodla jsem se hrát v této hře právě kvůli tomu, že není lepšího současného dramatika, než on. Mnozí se ho snaží napodobit – někteří více zdařile, jiní méně. Ale on je nejlepší, určitě.

Je to váš první, anebo již několikátý Edward Albee?

Hrála jsem roli Agnes v jeho Křehké rovnováze a pro rozhlas udělala Virginii Woolfovou. A myslím si, že on má v těchto hrách vlastně stále tu jednu jistou ženu, která se vyvíjí – jedna je na tom trošku lépe, druhá poněkud hůře a tato moje třetí je na tom asi nejhůře. Ale stále je z rodu moudré, chápající manželky, fantastické ženy. Má svoje negativa, své velké mínusy, ale zase je to vynikajícím způsobem napsaná ženská role.

Co myslíte, kdo byl předobrazem těchto žen? Albeeho matka? Milenka těžko, dramatik prý na ženy sexuálně orientován nebyl...

Albee je nalezenec, svoji vlastní maminku nepoznal. Možná, že se v jeho hrách zračí právě touha po matce. Albee měl ale především geniální talent, obrovský smysl pro ironii a humor, a dokázal napsat dialog jako málokdo. Jsem šťastná, že v této zatím jeho poslední hře mohu účinkovat. Napsal ji jako šestasedmdesátiletý a napsal ji úžasně. Do divadla na ni chodí i mladí. Někteří diváci jsou zděšení, protože Albee vždy šokoval. A vždy byl otevřený, ve všech tématech. A to je úžasné.

Vaším hereckým partnerem v této inscenaci je Juraj Kukura. Kolikrát jste s ním vlastně stála na jevišti?

Nemáme to spočítané. Pravda je, že vícekrát jsme spolu stáli před kamerou. Naše nejvýraznější divadelní setkání se asi odehrálo v Turgeněvově hře Měsíc na vsi. Hráli jsme tam mileneckou dvojici a s tímto představením hostovali i v Německu. Tehdy už se Juraj Kukura rozhodoval o emigraci.

Překvapil vás něčím, když jste se teď, po letech, na scéně zase setkali?

Určitě je vyzrálejší. Je vynikajícím partnerem, hraje se mi s ním dobře.

Jste kmenovou herečkou SND v Bratislavě, ale na festival přijíždíte s inscenací bratislavského Divadla Aréna. Hostujete ráda?

Velmi. Nemám ráda stojaté vody, proto s oblibou pendluji, pokud mi někdo nabídne zajímavou roli. A SND mi vychází vstříc, hostovačky mi dovoluje.

Režisérem inscenace „Koza aneb Kdo je Sylvie“ je Martin Čičvák. Jste proslulá perfekcionalistka – pochvaloval si to mladý režisér?

Martin Čičvák je skvělý. Myslím si, že má i herecké nadání. A hlavně má smysl pro mizanscénu, pro drobnokresbu. Ocenila jsem především, že všechno, o čem člověk přemýšlí, zachytí, a dokáže použít dál. To umí jen někteří režiséři. Těším se, že s ním ještě budu spolupracovat.

Máte ráda festivaly? A ještě raději ty, které jsou nesoutěžní?

Nemám ráda festivaly. A nejsem ráda, když se hry přenášejí ze svého do zcela jiného prostředí. Ale do Hradce Králové se těším – ani nevím, kdy jsem tam hrála naposledy. Ráda se tam vrátím. Slyšela jsem, že je zde výborné publikum.

Vaše představení letos festival slavnostně zahájí. Je to čest, anebo větší tréma?

Je to příjemné – znamená to, že naše představení má dobrou pověst. Doufám, že nezklameme – při změně divadelního prostoru se může přihodit cokoliv. Uvidíme – držte nám palce!

Zpracováno s použitím tiskových materiálů Theatre European Regions.