Ten den mi šla práce hezky od ruky, všechno jsem stíhala a tak ještě večer vyzvednout manžela a cestou domů nakoupit pro rodiče. Když už zamykám dveře a přemýšlím, co všechno mám nakoupit, tak zazvoní telefon a v tom mi dodavatelská firma oznamuje, že ráno přivezou objednané koberce a že je také položí. A tak k nákupu ještě nesmím zapomenout vybrat větší částku peněz z bankomatu.

V poloprázdném obchodním době díky večerní hodině nakupuji bez čekání a hned nato využívám bankomatu přímo v objektu prodejny. Chvíli čekám, protože přede mnou jsou ještě lidé, a když na mě přijde řada, tak dělám tolikrát již známý úkon, vkládám kartu, zadávám PIN, vyťukám potřebnou částku a ono…nic. V bankomatu se ozvalo chrrrr a moje karta skončila v jeho útrobách. Ještě že na bankomatu je uvedené číslo operátora, kterého je v podobných situacích možné volat. Za mnou stojící lidé chtějící také vybírat peníze je dostávají, ale jen já ne.

A tak manžel s povzdálí sledoval, zda náhodou moje karta se nějakým zázrakem neobjeví a ono nic. Protože představa, že by někomu vypadla moje kreditní karta a s ní i požadovaná částka, mně naháněla hrůzu. Pár metrů od zmíněného bankomatu z telefonu volám operátora peněžního ústavu a sděluji mu, co se mi právě přihodilo a že co mám dělat dál. Operátor mi řekl, že opravdu bankomat pojmul moji kreditní kartu z důvodu chyby počítače a že bohužel já musím navštívit svoji peněžní pobočku, nahlásit co se přihodilo a vyplnit žádost o zablokování karty. A tak spolu s tmou jedu s manželem pro jistotu k jinému bankomatu a vybírám potřebnou částku na koberce s jeho kartou.

Druhý den hned ráno mířím do bankovní pobočky, kde sepisuji spolu s paní za přepážkou tiskopis na zablokování karty a při tom se dovídám, že až se bude bankomat otevírat a bude doručena karta k nim, že mi zavolají a že vzhledem k tomu, že chyba nebyla na mé straně, tak nebudu muset platit manipulační poplatky s tímto spojené.

Asi za tři dny jsem si měla jít na pobočku vyzvednout svoji kartu. Říkám si konečně, protože raději než hotové peníze, používám právě kreditní kartu. A tak na pobočce dostávám kartu zpět a opět se sepisuje tiskopis, ale tentokrát o odblokování. Poděkovala jsem a tím se toto všechno považovala za vyřízené.

Za pár dní jsem byla opět nakupovat, protože další den mě čekala velmi dlouhá cesta s návratem až za měsíc. V obchodě mi padla do oka hezká látka na kostým a tak si ji nechávám ustřihnout a jdu k pokladně zaplatit. Moje karta projela čtečkou a nic. Za mnou stálo asi šest zákazníků, kteří chtěli platit, a tak paní pokladní jim markovala nákup a já tam stála jako solný sloup a nechápala jsem, proč nemohu platit. A tak se pokladní ptám, proč nemohu zaplatit nákup. „Víte, já musím jít pro paní vedoucí a vy tu musíte počkat," odpověděla pokladní. V ruce odcházela s mojí kreditní kartou. Já jsem se ten moment ozvala, „To můžete, ale bez mé karty, protože nemáte právo ji odnášet". A tak pokladní zavolala přes prodejnu ke své kolegyni „Hanko, pojď sem, mám tu problém s kartou, pojď to tu ohlídat".

Kolemjdoucí zákazníci byli přesměrování na jinou pokladnu a já tam stála dál středem pozornosti nejen prodavaček, ale i zákazníků. Když u pokladny stálo již pět prodavaček, tak přišla vedoucí úseku s papírem v ruce. Protože jsem spěchala a stále nevěděla co se děje, tak jsem chtěla zaplatit hotově a ať mi tedy vrátí moji kartu, když jim tato platba nefunguje. Paní vedoucí si peníze převzala a řekla po chvilce čtení v ruce držícím papíře, že mi kartu nevrátí, protože asi není moje. A tak v tuto chvíli jsem byla doslova středem pozornosti a vypadalo to, že jsem tu kartu odcizila. „Já vám tu kartu nevrátím" odpověděla vedoucí. Představa, že budu více jak čtyři týdny mimo domov a bez karty, byla pro mě nepřijatelná. A tak jsem se nedala, „Paní vedoucí, ta karta je opravdu moje a já ji chci zpět. A pokud mi nevěříte, tak zajděme do pár metrů vzdálené pobočky peněžního ústavu".

Odcházíme tedy do pobočky a paní vedoucí stále v ruce drží moji kartu.

V pobočce opět vysvětlujeme co se přihodilo a já vysvětluji, že obchodu nic nedlužím, protože jsem nákup zaplatila hotově, ale že bych chtěla kartu zpět, ale paní z obchodu ji nechce vrátit. Ten moment se dovídám, že důvodem k nevrácení karty je ten, že je na listině „černých" karet, tedy zablokovaných či odcizených a že by ji měla podle nařízení přestřihnout. Zmínila jsem se také, co se mi s kartou nedávno stalo. Úřednice za přepážkou mi začala vysvětlovat, že na jejich pobočku nepatřím a že musím na svoji. Přidal se k tomu další úředník, který všechno sledoval a tak aspoň ubezpečil paní z obchodu, že ta karta podle předloženého OP je opravdu moje a že není kradená a jsou na ní peníze. Prodavačka je spokojena a předává mi kartu zpět a omlouvá se, že ona se musí držet předpisů, a odchází.

Úřednice za přepážkou mne odkazuje na moji pobočku, ale protože je již uzavřena, tak trvám na zjištění příčiny zablokování karty. To úřednice odmítala, že to nemůže udělat a ani mi to říct. To už jsem dostala zlost a trvala jsem na zjištění, protože mají všechno propojené přes PC, takže ať se spojí s ústředím a vše se vysvětlí, že já tu kartu opravdu ráno potřebuji. Asi jsem byla dosti neodbytná, protože úředník, který všechno sledoval, se podíval do PC, kliknul a řekl

„Mladá paní, máte to odblokované a ráno kartu můžete používat". Po nepříjemnému incidentu, kdy jsem se cítila jako zloděj v obchodě se konečně vydávám zpět domů. Když jsem manželovi sdělila, co se mi přihodilo, tak se jen pousmál a řekl, „Když to není nic horšího, do rána tě to přejde". To se ale mýlil. Ráno naložil moje objemná zavazadla do auta a já jsem ještě zamířila do „své" peněžní pobočky. „Prosím tě, nech to plavat a nerozčiluje se". Tvrdil manžel, ale já jsem trvala na svém. A tak jsem navštívila přímo pana ředitele a sdělila mu, co se přihodila a že se cítím velice pohoršena, protože chyba není na moji, ale na jejich straně. Po překontrolování všech zápisů a pohybů na účtu se konečně přišlo na příčinu zablokování karty. Úředník, který měl odblokovat kartu, patřičný tiskopis parafoval, ale úkon neprovedl a tím nastal celý tento problém. Pan ředitel se za všechno omluvil a jako odškodnění nabídl, že až bude končit platnost mé kreditní karty, tak další budu mít bez poplatku. Jaké bylo překvapení, když asi za čtyři měsíce jsem našla ve výpisu z účtu i poplatek za novou kreditní kartu.

Pokud máte podobný zážitek s kreditní kartou, nebo nějakou jinou příhodu, napište nám ji. Rádi si přečteme vaše zážitky. Na vaše

příběhy ze života, či připomínky se těší

Jana Šulcová