Před pěti lety jsme spolu s manželem jeli na služební cestu do Německa, ale cesta nedopadla, jak by měla. Ještě dnes se budím hrůzou a celé drama se mi opakuje stále dokola. Začalo to hned, jak jsme projeli české hranice. Začalo se mi dělat nějak špatně, tak mi manžel zastavil u jedné benzinové stanice. Jakmile se mi ulevilo, nasedli jsme a pokračovali dál. Ale krátce po výjezdu jsme opět zastavovali. Teď už ne kvůli mě, ale kvůli dopravní nehodě, která se stala na dálnici.

Měli jsme veliké štěstí, že jsme se zdrželi na benzínce, jinak bychom se stali součástí havárie. Byla tu hrůza. Asi 50 aut bylo rozmačkaných na plech a všude kolem byla krev a mrtvá těla. Myslela jsem, že se z toho na místě zhroutím, ale můj manžel mi velice pomohl. Uklidňoval mě celou dobu až do chvíle, kdy jsme místo hrůzy opustili. Byla jsem moc ráda, že se nám nic nestalo. Do Německa jsme dorazili asi o 8 hodin později, ale přece. Velká konference, která se konala, mě vůbec nezajímala a musela jsem pořád myslet na tu hromadnou havárii.

Po skončení konference jsme se spolu s manželem odebrali do hotelu, kde jsme se ubytovali. Ráno jsme se vypravili a odjeli nazpět do ČR. Celou cestu jsem se bála, že zase prožiju celé drama znovu. Jako bych si to snad přivolala. Po zhruba třech hodinách jízdy jsme zastavili na odpočívadle a zezadu do nás vrazil kamión. Manžel prorazil čelní sklo a vypadl z auta. Já jsem zůstala zaklíněná v autě s rozdrcenýma nohama a rozbitou hlavou. Chvíli jsem neviděla co se děje, až do chvíle, kdy jsem ucítila bolest a uviděla na svých šatech krev. V tu chvíli jsem upadla do bezvědomí a probudila jsem se až za 14 dní v německé nemocnici. Manžel vyvázl s těžkým otřesem hlavy, zlomenou lícní kostí a pohmožděninami. Následně nás převezli do ČR. Kde jsme dokončili naši léčbu. V tu chvíli jsem měla pocit, jako bych se podruhé narodila.

Máte podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.