KLAUN A KRÁL
Klaun nahání hrůzu lidem světským
A potichu kráčí k popravě
Není to ten, jenž dává zář očím dětským
Vždyť nalévá víno jenom k otravě
Král klečí před tímto oplzlým katem
A bojí se zvednout hlavu
Z hrůzy je den i noc zmaten
Vždyť nemá přátel v davu
Klaun s vlasy nemravně řídkými
Hraje hru s esy v rukávu
Bičuje poddané řečmi plytkými
A nepřátelům připlácí na popravu
Král v tichu své duše přeje si
Se září v modrých očích
Ať klauna dají pověsit
Nechť nestraší v dlouhých nocích
Klaun třásl se hrůzou před pravdou
Snad zlost tam byla také
Překonal strach zlou odvahou
A příteli podal zkažené saké
Král podlehl otravě jedem
A ztratil dalších přátel
Teď toulá se sám světem
Jak pokořený anděl
Však ani klaun neskončil valně
Sám smažil se v pekle
Ve velkém kotli na dně
Na roztřepené metle
Král ve stáří svém
S jizvenou duší i srdcem
Střídá noc s dnem
A promlouvá se svým soudcem
Rád poznal by pravdu
Kdo nelhal a byl přítelem
Vždyť tisíckrát sám padl
A milou tváří byl sestřelen
Však ani on není bez viny
Neb lhal a podváděl také
Svůj charakter svalil v ruiny
Pár přátelům nabídl známé saké
Jak soudit lháře a slabocha krále?
Vhodit ho do lví klece?
Vždyť také uhořel málem
Raněn a podveden byl přece
Jeho soudem jest ztráta důvěry
Trestem samota a strach
O tomto příběhu jistě poletí pověry
Že klauna a krále zabila pravda -- zdatný to vrah
Do knížek moudrých napsáno bude
Že dobře znala jsem klauna i krále
Však při vzpomínkách zalykám se studem
Neb přihlížela jsem vraždám konaným v sále
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.