Jsem čtrnáct let šťastně vdaná, mám třináctiletého syna a hodného manžela.

Ale přesto Svou první lásku jsem potkala v osmé třídě. Líbil se mi spolužák Vilda a to, že já jemu také, potvrzovala psaníčka, která lítala přes celou třídu. Moc jsem se těšila na únor, kdy nás celou třídu čekal lyžařský výcvik. Hned první večer byla diskotéka. Tancovali jsme s Vildou jen spolu a bylo nám krásně. Také se podařilo to, že jsme byli zařazeni do stejného oddílu, byli jsme celý den spolu. Tajné milé pohledy, aby nikdo nic

nepoznal, nesmělé doteky a dokonce pár prvních pus. Byla jsem zamilovaná.

Pak zase zpátky do školy, pár večírků, zkoušky, písemky a konec. Každý šel na jinou střední školu, ztratili jsme se z očí. Chodila jsem s kamarádkami tancovat, do divadla, do kina, měla jsem i pár krátkých známostí. Studia

utekla jako voda a byl tu maturitní ples. Stáli jsme všichni v jedné řadě, hudba hrála, čekali jsme, až nás třídní všechny ošerpuje. Z dlouhé chvíle jsem zvedla oči a začala dívat kolem. Srdce se mi doslova zastavilo. Můj

Vilda stál na balkoně a díval se na mě. Protančili jsme celý večer a příjemně si povídali. Tak to trvalo jen pár týdnů. Pak odjel. Rozhodl se studovat vysokou školu. Přemlouval mě, abych také studovala, ale byla jsem hloupá, chtěla jsem chodit do kina a na zábavy, zkrátka žít si po svém.

Začala jsem pracovat, měla vážnou známost, která skončila svatbou a za půl roku se nám narodil syn. Vildu jsem úplně vymazala z hlavy a žila svůj

život. Tak to šlo ale jen do té doby, než jsem dostala pozvánku na třídní sraz. Po patnácti letech. Pečlivě jsem se připravovala, abych vypadala co nejlépe, koupila jsem si všechno nové šaty, boty. Sešlo se nás hodně, ale Vilda mezi přítomnými nebyl. Vyprávěli jsme si, prohlíželi fotky, tancovali.

Večírek byl v plném proudu, když se Vilda objevil. Naše oči se setkaly a pak už jsme nic jiného nevnímali. Tancovali jsme jen spolu. Dozvěděla jsem se, že je ženatý, má dvě děti, ale šťastný prý není. V duchu jsme se vrátili

o patnáct let zpátky, večer byl jen a jen náš. Vyměnili jsme si telefonní čísla a rozloučili se. Asi za měsíc volal, chtěl mě vidět, zval mě na

večeři. Odmítla jsem, přestože jsem po něm toužila, ale taky jsem věděla, že kdybych šla začalo by všechno znovu, zamilovala bych se, ale manželovi a synovi jsem nechtěla ublížit. Byla jsem nešťastná, trápila jsem se, stále

jsem na Vildu musela myslet. Uběhl další rok, na další třídní sraz nepřišel, telefon jsem ztratila, vzdala jsem se naděje, že ho ještě někdy uvidím.

Uplynul další dlouhý rok. Jednou do kanceláře, kde pracuju, přišel opravit porouchaný počítač nějaký technik. Byl to Vilda, nevěřícně jsme na sebe zírali, na chodbě mi pak vyprávěl, jak na mě pořád myslí, jak poslouchá pořád dokola písničky, na které jsme spolu tančili. Od té doby se scházíme, u kávy, na skleničce, na večeři, procházíme se spolu, milujeme se. Nikdo to

neví a nám je dobře. Jen netuším, jak dlouho se tohle dá vydržet, jak dlouho to bude pokračovat. Nechceme nikomu ublížit. I kdyby to mělo všechno

skončit, vím, že tuhle lásku mám hluboko zarytou v srdci na celý život.

Helena, 37 let, Napsáno životem č. 10/05

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy" Co je těší a co trápí" Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti" To vše najdete každý pátek v časopisech NAPSÁNO ŽIVOTEM a ČAS NA LÁSKU plných skutečných životních příběhů.

A navíc rady MUDr. Plzáka, partnerské taroty na míru, skvělé tipy na hubnutí, recepty, křížovky o ceny a od Nového roku spousty novinek.