Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Čtyři děti na dovolenou III.

Čtyři děti na dovolenou III.

Johanka

Dnes vám přinášíme další pokračování příběhu naší čtenářky Johanky Čtyři děti do rodiny. Jeho předchozí část Čtyři děti najednou najdete ZDE.

Měla jsem kluky u sebe už skoro asi rok, k tomu dvě malé holky, když přišel manžel s návrhem, že bychom s ním mohli jet do Chorvatska. Děti moře ještě neviděly a byly nesmírně nadšené. Můj manžel jezdil jako řidič autobusu. Dovolenou jsme plánovali s patřičným předstihem, abychom stihli zařídit všechny formality. Jako nejtěžší se ukázalo získání pasů.

Maminka kluků zemřela a jejich otec, můj bratr, odešel z domova a byl po celou dobu nezvěstný. O děti neprojevil zájem ani na ně nijak nepřispíval. Starala jsem se o ně moc ráda, ale jaksi bez papírů. Stát neprojevil žádný zájem o řešení situace, z úřadů se též celou dobu nikdo nezajímal, až nyní se vyskytla otázka, jak vlastně můžeme získat pro děti pas. Byl únor. Vypravila jsem se poprvé k sociální pracovnici s žádostí o radu. K mému nesmírnému úžasu o pomoci vůbec nemluvila. Naopak mě ihned upozornila, že obdržela anonymní telefonát, že zanedbávám výchovu vlastních dětí a jak se vyjádřila: „Můžete být ráda, že vám neodebereme vaše děti. Kluci už měli být dávno v ústavu.“

Krve by se ve mně nedořezal. Takovou radu jsem skutečně nečekala. Nepátrala jsem o zdroji udání a ani si nejsem jistá, jestli skutečně existovalo. Byla to zbytečná ztráta času. Zajímalo mě pouze, proč se nejde sama na vlastní oči přesvědčit o naší situaci, proč dokáže od zeleného stolu takhle ranit. Sociální pracovnice. V čí prospěch vlastně rozhoduje? Nechtěla jsem žádné dávky, úlevy na daních ani sirotčí důchod, na který měli kluci nárok. Jen poradit... Její nadřízená byla o poznání ochotnější. Poradila mi podat žádost o soudní vydání pasu a já odešla rovnou k soudu si takovou žádost podat.

Přestože jsem podala žádost přímo u soudu a nebyly žádné komplikace, čas plynul a nic se nedělo. Měli jsme odjíždět začátkem července a koncem května stále nic nového, až jsem ztratila nervy. Volala jsem na soud, chodila tam osobně a pokaždé obdržela stejnou odpověď: „Vaše žádost se již projednává, buďte klidná.“ V polovině června jsem se s dovolenou téměř rozloučila. Právě tehdy jsem se opět vypravila na úřad vydávání pasů. Z kanceláře jedné z úřednic jsem opět volala k soudu, kde mi jako vždy sdělili, že to určitě stihnou, že nejsou žádné problémy, ať si nedělám starosti. Když dotyčná žena viděla mé marné několika měsíční úsilí, nechala mi vyplnit žádost o vydání pasu a při jejím podpisování v kolonce rodiče se prostě otočila... Tak byla zdolána poslední překážka a my mohli poprvé vyrazit společnou dovolenou. Byla báječná. Všichni jsme si to náramně užili. Čtrnáct dní po návratu jsme dostali vyrozumění soudu. Povolil naši žádost o vydání pasu klukům. Moje první cesta vedla k oné úřednici, aby věděla, že jsem sice se zpožděním, ale přece jen povolení dostala.

Čekejte na další pokračování příběhu. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz

Vaše názory

Pro vložení komentáře se prosím nebo zaregistrujte.

Další z magazínu

Náš tip
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz