Pokud bych mohla napsat svůj článek ze života, tak si se mnou moc pohrál. Ve 12-ti letech mi operovali slepé střevo a tak to začalo. Srůsty, cysty a gynekologické problémy a operace, až mi doktoři doporučili pospíšit si s těhotenstvím, abych vůbec mohla mít děti. Neváhala jsem. Těhotenství bylo vcelku normální, ale porod těžký.

Po porodu se to nelepšilo tak, jak mi slibovali, a čekala mě další operace, kterou jsem však odmítla kvůli strachu z dalšího otěhotnění. Odložila jsem to. Těhotenství bylo velice

náročné, hodně času jsem trávila po nemocnici, s udržováním. A taky jsem prodělala ledvinovou koliku. Ledviny mě už hodně trápily, tak se doktoři rozhodli porod vyvolat v 38.týdnu. Den před vyvoláním jsem měla další ledvinovou koliku a těšila se, že už bude všemu trápení konec. Porod byl dlouhý a hlavně po předešlém těžký. Všichni doktoři i primář mě velice podpořili a fandili mi. Zvládli jsme to prasknutí plodové vody rychle.

Už je tomu víc jak rok, a mě plánovaná operace - konizace - stále čeká. Mám strach, ale jsem vděčná, že mi bylo dopřáno mít dvě krásné děti – Pavlíka (5let) a Verunku (1,5 roku).