Do všechnoskopu právě hledělo Štěstí.

Ostatní bytosti měly už pozorování za sebou. Protože ale Štěstí vládlo rozhodujícím hlasem a navíc mělo právo veta, koukaly na jeho skloněnou hlavu se zatajeným dechem. Přání a Touha se dokonce držely pod stolem křečovitě za ruce, ale to se dalo čekat. Kdyby to šlo, vyhověly by každému lidskému snu.

To Vůle na druhé straně stolu měla na lidské snažení podstatně jiný názor. K dosažení cíle bylo třeba nejen planě snít a marně toužit, ale i něco dělat.

Vůle si připadala jediná rozumná ze všech čtyř Svatých Bytostí. Přání a Touha byly větroplaši s hlavami v oblacích, Štěstí zase neobyčejně vrtkavé a náladové. A proč zrovna ono mělo mít rozhodující hlas? Vůle to pokládala za Stvořitelovo neobyčejně nešťastné rozhodnutí. Co jenom znala vynikajících lidí, na které Štěstí nekývlo. Takových vědců, kteří by zasloužili Nobelovu cenu - a byli od ní opravdu jen na to jedno kývnutí…

Štěstí konečně zvedlo svou zlatou hlavu od pozorovacího přístroje a prsty ukázalo mírně obscénní gesto. Touha s Přáním si úlevou padly do náruče. Vůle zachovala chladnou hlavu a přistoupila k všechnoskopu, aby se podívala, komu štěstí projevilo přízeň. Zase to samé: žádný vědec, skoro pokaždé šlo o lásku. Štěstí rádo četlo zamilované romány, což pro něj podle Vůle nebyla četba z nejvhodnějších. Mimo jiné proto ještě nebyly vynalezeny léky proti mnoha nemocem: štěstí nemělo rádo dlouhé a nudné věci. A lékařské výzkumy nebyly ani z nejakčnějších, ani z nejromantičtějších.

Kdo je pro, aby Adam dostal Evu? Všichni pro… řeklo Štěstí a pro forma dodalo: je někdo proti, někdo se zdržel hlasování, ale přitom už odškrtávalo v tlustém seznamu, který mělo před sebou, další z položek.

Přání s Touhou se už už zvedaly k odchodu, když Vůle odměřeně prohlásila: Vážené Štěstí, neviděla jsem, že by k nějakému hlasování vůbec došlo.

- Štěstí se na ni pátravě zadívalo zářivě modrýma očima: Dobrá, paní kolegyně, učiníme formalitám zadost. Hlasujeme ještě jednou: opakuji otázku: má pan Adam dostat paní Evu?

Touze a Přání vylétly ruce okamžitě nahoru. Vůle ponechala složené ruce v klíně.

Štěstí povzdechlo a pečlivě zapsalo: dva hlasy pro, paní Vůle, jste proti, či jste se hlasování zdržela… aha, takže zdržela… polovina hlasů pro a já svým jménem uplatňuji rozhodující hlas… takže tři ze čtyř pro… Schváleno.

Pak kleplo zlatým kladívkem: Protože jsou probrány všechny dnešní body, jako předseda poroty další případy odročuji na zítřek.

Zatímco vypínalo všechnoskop a balilo si věci, zeptalo se:

Jen tak mimo záznam, paní Vůle: proč jste nehlasovala? Poslední dobou se hlasování nezúčastňujete, co kdyby si toho někdo nahoře všiml.

Vážené Štěstí, a vy snad vidíte u tohoto vztahu nějakou budoucnost?, použila Vůle jeden ze svých nejpádnějších argumentů,- vždyť Adam Evu pouze chce, to není na trvalý vztah. Touha a Přání jim popletly hlavy a vy je v tom jen podporujete. Umíte si vůbec představit, kolik musí lidi vyvinout vůle, aby spolu mohli žít? Aby spolu vydrželi, až se Touha a Přání unaví? Nebudu, opakuji, nebudu, hlasovat proti svému přesvědčení…

Štěstí konejšivě položilo ruku Vůli na rameno: myslím, paní kolegyně, že mnoho pobýváte s Mistrem Husem. Nikdo vás přece nenutí hlasovat, pokud nechcete. My nejsme inkvizice… I když… málem bych zapomnělo… z dlouhého pláště vylovilo listinu opatřenou červenou pečetí Stvořitele.

Od zítřka nastupujete zdravotní dovolenou, zatím vás bude zastupovat slečna Náhoda.