Měsíční neděle

Tři postavy se tmou mihly,

jejich hlasy na čas ztichly.

Větve stromů, jako pahýly kostí

proplétaly se světlem měsíce.

Nářky těch všech nevítaných hostí,

stoupaly k obloze jich tisíce.

S rozpůlenou duší a srdcem rozpůleným,

co smrtelník jen tuší, životem rozpolceným

ubírám se do neznáma,

avšak trestám sebe sama.

Tak blízko jako teď

už ničemu já nebudu.

Slepou stopou mě veď,

však všechno si já odbudu.

Dej mi aspoň to, co dál posílat mám.

Je to jen proto, že svůj život Ti dám,

protože jsem jen

chtěl splnit svůj sen.

Miliardy duší v jedné já teď cítím,

jen mé srdce tuší, čeho se vskutku štítím.

Hoden smrti, zbaven štěstí,

pohled drtí duši v dešti.

Zemřeme spolu navěky šťastni,

teď u stolu hlavo mi padni.

Srdce odbylo dvanáctou a slzy kapkou čistoty,

odnesly Ďáblovo štěstí i s pocitem nicoty.

Kroky jako hodiny duní,

smrt nad námi znovu trůní.

Čas je krátký, jako hrátky.

Láska vadne, tělo chřadne.

Tak už mne pusť tam kam patřím,

tak už mne pusť ke svým bratřím.

Už nevím kudy kam,

jen v podzemí to znám.