Je to už dlouho, co přišlo do módy travesti show. Než ale dorazilo i k nám do Chomutova, utekla spousta vody. Zatímco ve velkoměstech na ni už prý skoro nikdo nechodí, u nás dokáží kluci v dámských šatech, parodující ženské hvězdy pop music, pěkně rozparádit publikum. Na trochu zvláštní druh zábavy si zvykla i starší generace a pobavit se na vystoupení zaručeně pravé Helenky Vondráčkové, Zagorové nebo Madonny chodí i naše babička. Té musím vždycky zarezervovat stůl přímo pod pódiem, aby dobře viděla. Pracuji totiž jako barmanka v podniku, kam dvakrát ročně dojíždí partička travesti z Prahy. Poslední vystoupení měli u nás minulý týden. Už je kluky znám a vždycky před vystoupením s nimi kecám v šatně. „Milčo, jak tady můžeš dělat barmanku a přitom bejt tak nenápadná. To chce flitry, stříbrné stíny, pořádně namalovanou pusu, kočičko! A taky pěknej výstřih. Neumíš v tom snad chodit, holka nebo co? To je pak teprve dýško," začal mne kritizovat Mirek alias slečna Marta. A pak dostal báječnej nápad, do kterýho jsem se samozřejmě nechala navrtat. „Víš co? Sedni si, my s tebou něco provedeme. A půjčíme ti navečer taky ňáký šaty, ať se vodvážeš!" Poslušně jsem si sedla a modlila se, ať to „holky" nepřeženou, přeci jen se na ně zase přijde podívat celá moje rodina. Když byli s mojí proměnou hotoví, nemohla jsem se ani poznat. Ale musím říci, že se jim to povedlo. Nevypadala jsem vůbec ordinérně, ale cítila jsem se docela sexy. Nápadnější líčení, natupírovaný účes a tričko s výstřihem jako hrom! Už jsem se viděla zasypaná bankovkami. Když jsem se vrátila za bar, protože jsme za chvíli otevírali, šéf uznale hvízdl: „Teda Milenko, vy jste ale kočka, skoro jsem vás nepoznal…" Byla jsem spokojená. Večer byl hektický. Měli jsme úplně narváno, všichni pěkně popíjeli, vypadalo to na príma kšeft. A na mne mohla většina hostů taky oči nechat. Proč asi? To udělala ta změna vizáže. Rozhodla jsem se, že teď budu takhle za barem vypadat pořád. Třeba nalákám hosty a šéf mi zvedne procenta, nebo mi budou dávat vysoký spropitný, nebo potkám toho pravýho, nebo… „Ti říkám, že je tutově od nich, to nemůže bejt ženská, věř mi, to poznám ne…" Ze snění mne vytrhl rozhovor dvou chlapíků na baru, který si mne ale sakra detailně prohlíželi a pozorování komentovali: „Tak co, už mi věříš? To je taky „transka" přijela s nima z Prahy! Vozí si s sebou teď barmany, pak bude stopro mít přímo na baru číslo. Se na ní podívej, to není ženská ani náhodou. Ten vohoz a jak je zmalovaná! No a ty prsa vycpaný! To je jasňačka, je to chlap!" Uvědomila jsem si, že mluví o mě. Tak oni mne mají za transvestitu! A já si myslela, jaký nejsem kus! Tak proto na mne všichni dneska tak civí! Nepoznali mě! Všechno mi došlo, okamžitě jsem zmizela do šatny a dala se do pořádku. Když jsem se vrátila za bar, ti dva tam ještě byli a tomu trapasu ještě nasadili korunu: „Hele, co jsem říkal?! Už je tady ta stará barmanka jako vždycky! Tamten se určitě šel připravit na vystoupení!" Určitě nemusím dodávat, že od té doby obsluhuji zase jen v „civilu" a jsem zase ženská…

Milena, 20 let, NAPSÁNO ŽIVOTEM 7/0000

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy" Co je těší a co trápí" Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti" To vše najdete každý pátek v časopisech NAPSÁNO ŽIVOTEM a ČAS NA LÁSKU plných skutečných životních příběhů.

A navíc rady MUDr. Plzáka, partnerské horoskopy na míru, skvělé tipy pro zdraví, křížovky a soutěže o ceny a spousta další zábavy.