Bylo to v době, kdy mi končila mateřská dovolená a já jsem se nemohla vrátit na místo, kde jsem pracovala, než se mi obě dcery narodily. Spásná nabídka přišla od mého kamaráda, který vlastnil prádelnu. Navrhl mi, ať u něj nastoupím zatím jen tak na zkušenou, než se rozhodnu, jestli tu práci vezmu. Moc mně to bavilo, 14 dní jsem byla mezi lidmi, přijímala objednávky a ve volných chvílích uklízela provozovnu a protože jsem celkem dobře uměla i šít, nabídl mi „šéf“, abych ušila pár povlečení, polštářků a také dětských nočních košilek apod. Nastupovala jsem v 7 hodin ráno a domů se vracívala v 17 hodin odpoledne. Obě dcery hlídala babička. Pak jsem ale dostala nabídku na místo, 5 minut od bydliště a navíc v oboru, v němž jsem vyučená. Děti jsem mohla dávat do mateřské školky a tak jsem se rozhodla práci „na zkoušku“ ukončit. Když jsem však chtěla po majiteli prádelny ať mi zaplatí aspoň cestovné, nebo nitě a knoflíky, které jsem samozřejmě na všechny výrobky kupovala ze svého, vysmál se mi, že to přece bylo jen tak, že nemáme žádnou smlouvu a prý bych mu měla ještě zaplatit já, že jsem se vůbec něco naučila. Už to není můj kamarád a v zaměstnání, kterému jsem dala přednost před prádelnou, jsem dodnes. Letos je to 13 let a jsem spokojená.