Měla jsem to štěstí, že jsem mohla „hovořit“ s českou modelkou Martinou Kopřivovou (21). Martina mimo jiné předváděla v Paříži, Miláně (odkud se právě vrátila), Madridu, Barceloně, Vídni... Dělala pro klienty jako Versace, DKNY, Loreál. Vidět jste jí mohli v časopisech Cosmopolitan, Elle, Harper´s Bazaar, Žena a život, Dívka, nebo na přehlídkách pro Palmers, Taiza, Max Mara, Lisca, ale i u českých návrhářek Alice Abraham či Beaty Rajské

Také Vás zajímá, čím žije žena pohybující se od svých 13 let ve světě módy? Dnes Vám přinášíme první část našeho rozhovoru, nejen o modelingu...

Jaká jména se Vám vybaví, když se řekne současní návrháři? Koho obdivujete?

Versace, Valentino, Prada, DKNY, Gaultier, Armani, Stella McCartney, DaG, Beata Rajská, Blanka Matragi, Osmany Lafitta…

Každý návrhář má jiný styl, takže nechci jmenovat jen jednoho či dva, protože by mě pak mrzelo, kdybych na někoho zapomněla. Ale Osmanyho Lafittu obdivuji i jako člověka.

Co když si nepadnete profesně s někým do oka? Jak se vypořádáváte vnitřně se závistí a nenávistí kolem sebe?

Snažím se i přesto co nejlépe odvést svou práci, ať už je tým kolem mě sympatický či méně.

Se závistí se vypořádávám těžko, protože je to jedna z lidských vlastností, kterou nesnáším. Nenávist? Tu si lidé většinou nechávají pro sebe. Nikdo mi jí přímo neprojevil.

S kariérou modelky jste začala poměrně brzy. Jak k tomu vlastně došlo?

Start mojí modelingové „kariéry“ byl čítankový. Na ulici mě oslovovali různí skauti z agentur, fotografové, až jsem jednoho dne nevydržela a poslala své fotky do jedné modelingové agentury. Takže impuls mi dali lidé z branže a já se rozhodla jít „štěstí“ naproti zasláním fotek.

Profesní život modelky nebývá na věky, je to smutná představa pro Vás nebo to berete jako realitu?

Beru to jako realitu. Modeling poslední léta tolik neprožívám, takže počítám s tím, že mě brzy nahradí mladší kolegyně.

Co Vás naposled rozhodilo?

Nevzpomínám si ...

Píšete druhou knihu... Máte někdy čas třeba na četbu? Kterou knihu berete na cesty? Která byla ta poslední?

Čas na čtení si najdu vždycky. Poslední byla I. Obermannová – Matky To Chtěj Taky, Gabriel Garcia Marquéz – Žít, abych mohl vyprávět a italská konverzace.

Jak se chováte k mužům, kteří jsou příliš dotěrní a nerespektují Vaše soukromí?

Neznám nikoho, kdo by ho nerespektoval. Vyjma dopisů a mailů, ale jak já říkám, tam si každý může napsat, co chce, takže jim nepřikládám velký význam.

Jaký model rodiny byste si přála jednou vytvořit?

Fungující.

Co si myslíte o manželství?

Zeptejte se mě za pár let. :-)

Který dárek Vás naposledy potěšil? Kde jste trávila poslední Vánoce?

Svítivě oranžová čepice Armani, kterou mi koupil tým milánské agentury, když jsem odlétala, abych měla hezkou vzpomínku. Tuhle barvu zvolili, protože jsem celý pobyt nosila výhradně růžové, oranžové, červené, fialové, modré, zelené, prostě hodně barevené oblečení i doplňky. Vážně mi udělali radost! :-)

Jak často se dostanete do Čech? Jak prožíváte ty dny? Kde jste dnes doma?

To je relativní. Doma jsem tam, kde mám své blízké. Když jsem v zahraničí, tvořím si domov tak, že se obklopím věcmi, jež mi ho připomínají.

Kdybyste měla týden úplného volna, čemu byste se věnovala nejraději?

Svým blízkým.

Když srovnáte mladé české ženy s těmi, které potkáváte ve své profesi v zahraničí, co o nich soudíte?

Že ženy v zahraničí jsou vyzrálejší a umějí v tom lépe chodit. Tím nemyslím pouze chůzi po mole. Počínaje jazykovou fundovaností, rozhledem, konče celkovým stylem atd. Samozřejmě je to ale hodně individuální. Každá žena je jiná.

Děkuji za rozhovor a budu se těšit na jeho pokračování. Přeji hodně pracovního i soukromého štěstí ve Vašem náročném povolání.

Připravila Dáša K.