Jana se ptá:

Proč se vždy zamilováváme do lidí, které nemůžeme mít?

Joj, milá Jano, kdybych dokázal odpovědět stejně krátce a jasně, jak zní otázka, měl bych asi ve své občance napsáno jméno Prorok Mohamed. Já nevím, nedokážu odpovědět na "proč" odpovědí "proto". Já mohu jen napsat svůj názor. Ona totiž i samotná otázka je špatně položena, neboť ne vždy to tak je. Znám kolem sebe několik případů, kde jsou partneři do sebe zamilovaní oboustranně. V celkovém počtu je to ale asi málo. Bereme-li v potaz statistiku rozvodovosti a odloučených manželství, je to tak 10 % párů, které spolu vydrží celý život a celou tu dobu se milují až za uši (jedna z nejerotogenějších zón u mužů... Já bych tedy zkusil analogii na nápoj, v tomto případě pivo, neboť jsem muž a jako takový mám povinnost pít pivo. Jsem na poušti a již tři dny se plazím bez vody. Je mi vedro. Mám žízeň. A mám, jako pravý Čech, chuť na dvanáctku Plzeň. STRAŠNĚ velkou chuť. Toužím po ní, jsem po ní úplný blázen. Chci jí. Jsem do ní zamilovaný. A pak, při plazení, narazím na zájezd českých pivařů, jež se pohřešuje již nějaký ten měsíc. Všichni jsou mrtví, jen plechovky piva vše přečkaly v relativním pořádku. Mé srdce zaplesá, pití. Mám to, co chci, po čem mé srdce prahne, pravá česká Plzeň, má láska největší. Nedočkavě se vrhnu na nejbližší plechovku, která se při mém přímém nátlaku vubec nebrání. Otevírám jí a lačně do sebe liji ten zlatavý mok, hasím žízeň. Vrhám se na druhou plechovku ležící opodál, opět jí chvilku laskám a poté vleju do svého hrdla celý její obsah, její zlaté srdce, zlatý mok. A pak se vrhnu na další plechovku, otevírám jí, hltám jí.. ale když vypiji půlku, dojde mi, že je to vlastně hnusný. Dyk to pivo leží na slunci nějakých pár měsíců, je teplé, zkvašené, nechutné. Kdo to má pít? Bože, co bych dal za sklenku Matonky, pěkně studené, s ledem a citrónem. Sakra, jak já miluju studenou Matonku s ledem a citrónem, "Dejte to pivo pryč", křičím na celou Saharu a v písku se na mi šklebí škorpión, který má na svědomí celou pohřešovanou výpravu českých pivařů. Jednoduše řečeno a uzavřeno, to, zda někoho milujete, se dozvíte až ho získáte, nějaký čas s ním prožijete. Možná je tedy lepší jen milovat a nezískávat, pak třebas člověk dopadne jako Dante a napíše skvělé knížky vzešlé z této lásky... Jednodušejc řečeno, je spíše třeba rozlišovat "milovat" a "toužit"... -------------------------------------------------- Poznámka pod čarou: Pivo je zde vybráno záměrně, abych demonstroval mužskou touhu po pivu. Mě osobně je z něj už docela šoufl, ale těžko bych popisoval touhu po jointu plazíce se po poušti...