Rozárka se ptá:

Myslíte si, že je rozumné opustit muže, kterého miluji a který miluje mne, protože bych mohla ztratit rodiče, kteří naprosto s tímto vztahem nesouhlasí?

Milá Rozárko, odpovědi na Vaši otázku je velmi těžké, neboť neznám Vás, Vašeho přítele a už vůbec ne Vaše rodiče. Neznám ani jaký je Váš vztah, jak dlouho trvá a všechny tyto dosti podstatné informace. Ale zkusím to vzít dvěma směry. První je takový... Mám sestru, ta chodí již nějaký čas s jedním chlapcem. Tento kluk se mi vůbec nelíbil, ani ten vztah ne. Je to podle mě nudnej blbec, navíc dosti protěžovaný rodiči. Můj předsudek pramení z toho, že sám vlastně nic nedokázal. Byl jsem z počátku proti tomuto vztahu. Ale časem zjišťuji, že jim to klape a sestra je s ním dost spokojená. A žije u něj, takže mám doma více místa a můžu se dívat v televizi na co chci. To je velká výhoda :-) A hlavně, jejich vztah trvá dost dlouho a funguje jim to. Nyní doufám, že si ho jednou vezme. Asi by to pro ní bylo dost těžký se po takové době vrátit domů. A pro mě asi ješti více :-) A druhý příměr, jak bych se asi cítil já, kdyby rodiče nějaké mé slečny byli proti mě. Hodně by mě to štvalo a pokud by ona slečna podlehla svým rodičům a dala mi košem, byl bych na ní hodně naštvaný. Nepochopil bych to asi nikdy, že dá na rodiče. Myslel bych si, že mě asi nemiluje, jak tvrdí. Pokud by mě milovala, proč by dala na nátlak svých rodičů? Asi bych se spíš já snažil potencionální tchýni dokázat, že nejsem zase tak velký hajzlík, jak si o mě myslý. Jenže.. zavděčit se matce ženy je vždycky hodni těžké, však to jednou poznáte sama, až budete mít vlastní dceru. Takže zakončit a radit... To je těžké, nemám v sobě tolik sebevědomí jako "znalec ženské duše" Sagvan Tofi v časopise Story. Takže pouze můj osobní názor: Já osobně bych na vašem místě dal přednost svému milovanému, však oni si rodiče zvyknou. Snad...