František se ptá:

Je mi 30. Manželce 25. Máme tříletého kluka. Manželka, místo aby šla do práce a konečně už začala vydělávat, neboť jsem do teďka táhnul celý rodinný rozpočet sám, tak chce druhé dítě. Jak se na to tváříte Vy? Mám se podilet na zvýšení porodnosti anebo tvrdě odmítat - jednoduše řečeno mám strach, že na to nemáme. Chci totiž pro svého syna jen to nejlepší, a to s příchodem druhého dítěte nevím, byl-li bych schopen. Děkuji předem za vaše názory.

Milý Františku, jste šťastný člověk, člověče...! Vaše manželka Vám říká několik věcí. Po prvé, že jste dobrý manžel a druh, s kterým chce mít další dítě. Klobouk dolů. Po druhé, že je na Vás spolehnutí, že se umíte o Vaši rodinu postarat. Věří Vám, důveřuje. A po třetí, že chce s Vámi zůstat i nadále, žít s Vámi dál... Není to nádherné? Co by jiní za to dali! Nehleďte na to, že budete mít o jeden či dva automobily méně přecy během následujících deseti let, vonotovotom skutečně není. Nebo půjdete na dovolenou s dvěma dětmi "jenom" na Šumavu či k jihočeským rybníkům, zatímco s jedním dítětem by jste šli na Kanáry? O tom ten svět není, to nechte boháčům a snobům, ať se předvádějí... Co víc by jste si přál? Pamatuji, jak jsme s mojí manželkou měli obě naše děti při jejím vysokoškolském studiu. Školu proto dělala ne pět let ale sedm. S dvěma dětma - a mnou, jejím "třetím" :-), jak mi s láskou říkavala... Prostě jsem ty peníze domů hrdě a se vztyčenou hlavou přinesl, nikdy své ženě to, že nevydělávala, nevyčítal, ani mě to nenapadlo... Rodit naše děti jsem přčece já nemohl... Přinesl jsem tolik, aby měla i moje manželka, i moje děti, na vše, co potřebovali. To víte, že jsi i moje manželka koupila v té době méně drahých parfémů, a o to víc dala i o na ze svého komfortu na naše děti. A naše první auto z té doby se nám rozsypávalo za jízdy a dojít do centra Prahy byl pro něj úspech stejně velký, jako pro jeho řidiče... Ale kdyby byla bývala tehdy moje žena řekla, že chce třetí, "vybozkával" bych jí za ta slova opět celou... Mít strach že "na to nemáte..." ? Myslím, že "na to", aby jste uživil své dvě nebo tři děti, budete mít vždycky. Nebo znáte u nás případ, že by některý rodič nechal své dítě umřít hlady, když se již narodilo? S odpovědí na Vaší otázku nemám nejmenší problém, Františku. I kdybych byl kuchtíkem, nebo kopáčem. Věřím, Františku, že by jste nebyl právě Vy ten první, komu by se to povedlo, aby své děti vyhladověl... Jak vidím, psát umíte, na internetu brouzdáte, jste tedy vysoce kvalifikovaná pracovní síla. Těch pár korun navíc na druhé dítě zvládnete dle mého názoru levou zadní... A odměna? Láska Vaší ženy. Nestojí Vám to za to?