Gabriela se ptá:
Dobrý den, je mi 29 a příteli 37 (svobodný, ale jednou už se chtěl ženit, ale nakonec jim to přestalo klapat, tak zůstal sám). 1,5 roku jsme spolu chodili, poslední půlrok i žili. Poté můj přítel (před 8 měsíci) odjel do své země (Anglie), ale pořád jsme byli v kontaktu (jednou za dva měsíce vždy přijel min. na dva dny až týden) a plánovali si společnou budoucnost (měla jsem letos v létě za nim přijet). O Vánocích tu také byl a já nepoznala, že by bylo něco v nepořádku. Před 14 dny jsem mu volala a on mi řekl, ze si mysli, ze bude lepší, když se rozejdeme. Nechtěla jsem to tak nechat, tak jsem tam teď o víkendu byla a hodně jsem o tom mluvili. Dala jsem mu najevo, že o něj stojím. Řekl, ze je rád, že jsem přijela, že to pro něj hodně znamená, ze mě stále miluje, že v tom není žádná jiná žena, že má pouze zmatek sám v sobě a neví, co vlastně chce. Řekl mi ať mu dám nějaký čas na přemýšlení. Opět jsem nevydržela a včera mu zavolala, řekl, ze se mi neozval, protože si mysli, že mi moc ublížil (hodně jsem plakala, když jsem ho navštívila) a hlavně protože si stále není jistý, že to chce vzít zpátky. Musím přiznat, ze nás vztah nebyl úplně ideální, ale pořád ho miluji a chtěla bych to znovu zkusit, snad už poučena z chyb. Myslíte, že je chyba, že jsem mu volala? Slíbila, jsem mu totiž, ze mu dám čas přemýšlet. Po našem telefonátu mi ještě poslal SMS, že to pro něj hodně znamená, že jsem zavolala a ať mu ještě dám čas a že mě miluje. Co si o tom myslíte? Můžu ještě něco udělat, nebo už jsem mu dala dostatečně najevo, ze ho stále mám ráda a chci být s ním. Děkuji za odpověď a omlouvám se za dlouhý e-mail.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.