Luisa se ptá:

Vážený pane Kizáku, po přečtení Vaší odpovědi Míše mi to nedá a ráda bych Vám položila nějaké doplňující otázky: a) Vy, jako zralý muž, nesouhlasíte s Míšou popsaným intimním vztahem dvou mladých lidí. Jaká by byla Vaše odpověď, kdyby Míša uvedla, že její kamarád je ve Vašem věku, rozvedený a že je jejím milencem? Byl by Váš názor jako názor muže stejný? b) Opravdu si myslíte, že dlouhodobější sexuální styk mladých lidí ve věku kolem 20-ti let musí být spojen pouze s citovým vztahem? c) Dle Vaší odpovědi, cituji nejdřív Míšu, pak Vás: „Mám s ním sexuální styk, ale nechodíme spolu“... „Pro mě jsou to slova z jiné planety“... si tedy troufám usuzovat, že jste anděl. Opravdu jste, s Vašimi zkušenostmi, nikdy nic takového nezažil?

Milá Luiso, začnu tím nejjednodušším, co mi Váš dotaz nabízí úplně na konci: Ne, anděl nejsem, ani jsem jím nikdy nebyl. Chvíli tedy možná jo - ale stále mi čouhali trochu růžky či kopýtka odněkud ;-) V mé odpovědi Míše jsem vyjádřil svůj názor ne k intimnímu vztahu dvou mladých lidí, jako takovému, jak píšete Vy, ale k tomu, že Míša píše, že jsou „jen kamarádi“, že spolu ani nechodí, jen spolu spí... To když jsem si představil, že jednoho dne tak přijde moje dcera s něčím takovým, tak to by se mi nelíbilo. O tom jsem s Míšou polemizoval. Když už „spaní mladých lidí“ se netýká ani „společného chození“, ale jenom kamarádství dnes...? Nějak se s tím nemohu vnitřně ztotožnit. Doufám, že mi to právo neberete, míti jiný názor na to než Vy, Luiso... Nevím, co bych měl říci k Vaší první otázce, kdyby bylo jejímu kamarádovi o dvacet let více. Myslíte, že je někde věková hranice, od které bych měl svůj názor změnit vůči této filosofii „spaní v kamarádství“? Já takovou hranici v sobě nemám. Spíše bych se Vás zeptal stejně, jestli spolu „alespoň chodí“, když spolu žijí intimně a dlouhodobě - i když je on o dvacet let starší. Tím věkem narážíte evidentně na mně... ;-) Možná je moje konzervativní odpověď poznamenána i tím, že jsem nebyl ani ve svém mládí typ, který by chodil do barů, či podobných zařízení, aby se tam „skamarádil“, či už na jednu noc, či na „dlouhodobé kamarádství“. A ctil jsem styl „chození za ruku“ a podobné krásné věci k chození dvou mladých zamilovaných lidí patřící, z kterých se dřív nebo později vyklubal - možná - i ten intimní styk... Spíš později - nebo taky vůbec - v těch časech, a v malém městečku kdesi na východě, zdaleka nepřipomínající velkoměsto pražské a jeho rušný a čilý život... Abych se nevyhnul poslední části Vašeho dotazu: Se svými zkušenostmi jsem zažil toho tolik a takových věcí, nakonec, Luiso, že by to vydalo na knížku a scénář pro Hollywood – hmmm - nebo alespoň pro Barrandov ;-) A nepřál bych některé z těch věcí zažít ani svému největšímu nepříteli, to mi věřte. Tak si je nechám snad zatím pro sebe a později někdy pro své memoáry, na které ještě však mám pár let čas, abych je začal psát pro svá ještě nenarozená vnoučata ;-) Ještě na závěr k Vaší druhé „doplňující otázce“. To si tedy myslím i nadále, že by ten intimní styk dvou mladých lidí měl být spojen s „nějakým citem“, větším, či alespoň jiným, než je ten s kterým si já spojuji slovo „kamarádství“, Luiso. Vy si to nemyslíte? Hezký den Vám přeji, Luiso, evidentně jste hloubavá žena. Řekl bych, že řešíte něco podobného ve svém životě toho času, nemýlím-li se? Doufám, že Vám ještě k tomu někdo řekne jiný názor méně konzervativního muže. Ale i náš Babinet expert na ženskou duši, Jirka Kouba se stal nedávno otcem, tak nevím, jestli Míše či Vám posvětí... Ale to mu nebudu podsouvat, uvidíme. Juraj PS: Ještě Vám řeknu, Luiso, že Míša se ještě dodatečně ozvala, a dala jasně najevo, že z její strany se nejedná jen o „kamarádství“, ale ve skutečnosti o hlubší - a monogamní - no bohužel - neopětovaný vztah... Držím ji palce, ať se jednoho dne naplní, ať má i moje dcera dobrý příklad, kdyby náhodou někdy četla tyto řádky. Jak víte, děti své rodiče už v tom věku – nebo právě v tom věku - moc neposlouchají. Ani neslyší.