Hanka se ptá:

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Dlouho jsem se starala o syna (13 let) sama, bez muže, a tak možná má představa o mužském myšlení nebude úplná. Mám syna s pětatřicetiletým elektroinženýrem, je trochu podobný typ ve vizáži i vyjadřování jako p. Kouba. Když se syn narodil, jeho otec v jednadvacetiletech se ho vzdal-nechtěl nést zodpovědnost.Starala jsem se sama. Po sedmi letech jsem ho se synem seznámila, dnes je jejich vztah na celkem dobré úrovni otec-syn. Mezi mnou a jím je to dost průšvihové. Já se cítím, že to bylo vůči mně dost nefér, protože péče o dítě šla více na můj úkor. On žije jako nejmladší ze tří synů s rodiči, kterým je 75 let. Vztahy mu vydrží dva-tři roky, prý měl i dlouhodobější vztah přes 5 let. Většinou bydlí u partnerčiných rodičů. Myslím, že je to vnímavý člověk, ale porozumět trochu ženám-řadí se mezi muže, kteří pro to mají vlohy minimální.V době, kdy začal chodit se mnou, se s ním rozešla partnerka, byl do ní stále strašně zamilován. Já jsem otěhotněla, vrátil se k ní, pak zašel za mnou a choval se tak, že se mu líbím, i když věděl, že mě opustí. Zůstala jsem po porodu sama, s partnerkou se po osmi měsících rozešli. Dost mu mám jeho tehdejší chování za zlé-ublížilo mi a nedovedu si je vysvětlit. Jak to vidí muž?

Ja bych rad odpovedel, ale zel takovou situaci jsem nezazil. I kdyz tedy ziji u rodicu (spise prespavam, domu pred 10 neprijdu, holt makam jak mourovatej, ale penize nikde, zatracena charita...). Kazdopadne deti ja osobne chci a vim s kym je chci, rozhodne vsak cekam, az ona dokonci skolu, drive tedy ne. Ale zpet k tematu. Jak jsem rekl, nedokazu to nejak komentovat z pohledu muze, muzu jen ze sveho pohledu vyjadrit respekt k Vam, na Vasem miste bych syna tomu dotycnemu neukazal. To, ze jste to udelala a nebranite mu se s nim stykat, je skutek hodny respektu. Jen probuh, uz si s nim znovu nic nezacinejte!