J. se ptá:

Mám ráda otce svého dítěte, s kterým jsem nikdy ale nežila. Mám syna (je mu 15 let). Jeho otec je vysokoskolak, je stejne stary. Má partnerku, která žije až v Brně, on je z Prahy a k ní dojíždí. Nechci mu rušit jeho vztah, nikdy jsem to nedělala a jako žena jsem s druhou ženou vždy solidární. Nic mezi námi není, jen bych ráda ho občas viděla, popovídala si. Prostě známe se a vím, že by mi s ním bylo tu chvilku dobře. Nevím, jak mu říct , aby si někdy na mě udělal čas. Vím, že je to člověk, ke kterému se hodím. Také syn by byl rád, kdyby mu otec projevil větší zájem. I když mezi nimi už je to všechno v pořádku (v 21 letech se jeho otec o něho nechtěl starat.) Nyní synovi dává podmínku ano budeš se mnou, budu se ti věnovat, ale musíš jet se mnou do Brna, kde mám partnerku. Dost mě to bolí. Za celou dobu, co mu dávám syna, není ani rok sám. Hned má další partnerku-kolegyně v práci (rozvedená), jiná kolegyně (vdaná), tato nejnovější asi nemůže mít děti.

Milá J. Nevím, zda mám právo vůbec odpovídat na takovýto typ dotazu. Nemám s touto situací vlastní osobní zkušenost. Ale mám známé, kteří touto zkušeností oplývají. Zkusím se na to podívat jejich očima. Jak mi se to jeví, tak to dítě vzešlo z náhody (či spíše nehody?). Ty ses rozhodla si ho ponechat a tajně jsi doufala, že se jeho otec jednou k Tobě přidá jako partner. A to si troufám tvrdit i přes to, že píšeš opak. On se však nechtěl vázat a v 21 letech je to u ještě nezralého chlapce na počátku studia VŠ jistě pochopitelné. Neznám chlapa, který by se v dané chvíli zachoval jinak. Vyjma případů absolutní zamilovanosti, což u vás nenastalo. Nyní má zřejmě obavu z toho, že ho začneš tlačit skrze vaše dítě do nějaké povinnosti. Obává se ztráty svobody. Jistě - s léty již dozrál. Počítám, že je mu něco kolem 36? V každém případě cítí odpovědnost k svému synovi, ke kterému se tímto hlásí a chce být jeho otcem. Ale rozhodně nechce být s Tebou. Zřejmě mu připomínáš jeho chybu z mládí a tu nechce znovu opakovat. Jinými slovy on k Tobě necítí buďto nic (k čemuž se přikláním), nebo se bojí nového "zapletení se" s tebou. A to on podle všeho nechce. Proto si stále hledá partnerky a má je v každé chvíli v záloze, abys nemohla využít příležitost. Nebo jako dobrý důvod, proč se nezdrží. Píšeš, že se k sobě hodíte a že by Ti s ním bylo hezky. Ale dle jeho reakcí tento pocit s Tebou nesdílí. Zkus ho do ničeho netlačit a vzdát se té myšlenky na společně strávený čas. Prospěješ tím oběma. A možná časem, až nabyde přesvědčení, že mu z Tvé strany nebezpečí nehrozí, nebude se případnému setkání tolik vyhýbat. Pokud ovšem zachováš pouze přátelskou rovinu.