Klára se ptá:

Hezký den a díky za sympatické zprostředkování názoru 'mužů'. Tedy, můj přítel má 30 let, po společném více než ročním harmonickém a naplňujícím soužití mě požádal o ruku. Můj dotaz se týká obavy, zda mu toto nadšení vydrží, jelikož přede mnou měl spoustu partnerek a po delší či kratší době zjistil, že to není TA PRAVÁ na celý život. U mě tento pocit nemá, ale já se bojím, ať po čase opět nenabyde dojmu, že potká ještě úžasnější a dokonalejší ženu dle jeho představ. Nutno podotknout, že je partner značně náročný muž po všech stránkách-já je téměř bez problémů splňuji,neb jsou mi přirozené. Jsem o čtyři roky mladší, tudíž mám plno energie, vášně,chuti se vzdělávat a ŽÍT,což pohltí oba. Co když s dětmi už nebudu pro něj toliko 'dokonalá', čas i energii rozdělím i mezi děti a posléze třeba kariéru...? Nebo vážně se mohu oddat štěstí a důvěře, že ve mně konečně potkal svoji představu o manželce a nebýt ve střehu, kdy opět podlehne kouzlu jiných žen? Měl přede mnou asi 15 milostných vztahů a dvakrát se zasnoubil a zrušil...!! Tedy, že by už vážně dospěl, nebo je chronicky nespokojen a po čase ukolébán poznaným... Vážně ocením názor nestranného muže, jak to kolegiálně vidíte? Už se 'vyřádil a našel'? Takhle mi to podává, chce PRÁVĚ se mnou zakotvit a vychovávat děti. Mohu zahodit pochybnosti, že ho omrzím i já? Samozřejmě se s ním cítím klidná a šťastná, on je pro mne představa muže pro život,jen ta minulost....!! Díky, krásný den, Klára

Myslím, že největší chybou vašeho vztahu je pochybování. My muži jsme jednodušší a dáme-li najevo touhu, pak opravdu toužíme. Stejně tak dáme-li najevo lhostejnost, jsme lhostejní. Ve skutečnosti bude záležet hlavně jen na tobě, jestli splníš jeho přání (nároky) a jen na něm, jestli dokáže totéž on k tobě. Skvělý život vám přeji. P.S. Dáš-li důvěru, dostaneš důvěru (platí na všechno).