Iveta se ptá:

Je možno věřit muži, který po více než 20 letech manželství s i našel milenku, udržoval s ní vztah 7 měsíců (schůzky 2x, 3x měsíčně), okamžitě se s ní rozešel, když to manželka zjistila a tvrdí, že miluje jen svou ženu a že to byl úlet. Myslím, že úlet je záležitost jednorázová a né opakovaná. Může být pravda, že nebyl zamilovaný? Co se to tedy dělo? Lze takový 'úlet' odpustit a znovu věřit? Už s tím bojuji 8 měsíců a přes zjevné známky lásky svého muže pochybuji, bojím se uvěřit, nerozumím, jak to mohl udělat.

Povím vám dva příběhy, aby bylo úplně jasné, o čem ten život je. První muž, a dáme mu jméno Vlastík, už šest let žije s jednou partnerkou a nemají děti. Druhý muž, a tomu dáme jméno Ivoš, žije také šest let s jednou partnerkou a teď mají dítě (rok). Oba dva jsem spolu seznámil. Oba dva jsou úplně jiní a přece je něco spojuje. Ale o tom někdy jindy. Jsou ale opravdoví. Vlastík týden co týden navazuje bokovky na jednu noc. Opravdu ne na víc, protože na víc ani nepomýšlí. Jo a říká tomu úlet. Ivoš za celou dobu měl jeden vztah bokem, s ženou ze svého oboru, se kterou si měli opravdu co říci. Trvalo to tři měsíce a ukončili to. Taky tomu říká úlet. Už to neopakoval. Vlastík to dělá pořád. Jména v tomto příběhu jsou smyšlená, ale jejich podobnost s reálnými postavami je zásadní. A tady začíná má odpověď se vším všudy. Neřeš, jestli je to úlet. Každý člověk, který tohle bude číst, bude mít úplně jiný názor (zaplaťpánbu, byla tady taky doba, kdy měli všichni stejný názor, dokonce povinně). Víš co bys měla řešit? Měla by jsi řešit, proč! Proč tě nahradil (každý z nás chce být především šťastný - po čem touží tvůj protějšek). Proč ne na jednu noc (co ho tam táhlo zpět - co ty zanedbáváš...). Proč ukončil vztah s ní a ne s tebou (já jsem se třeba kdysi zachoval obráceně). Existuje tolik proč, že psát dál nemá smysl. Jedno proč ti ale vysvětlím. Je to: Proč ti to píšu. Protože téměř všechny ženy a téměř všichni muži ani v takové chvíli nepřemýšlí, jestli nedělají sami někde chybu. Takovou chybu, která toho druhého vede k tomu, že ten "šťastný" život má aspoň chvíli, byť někde jinde. Vem si tužku a papír a napiš si všechny své nejhorší vlastnosti na papír. A pod ně napiš ty nejlepší. Bacha, nestačí si to říct, musíš si to napsat (kdokoliv to bude dělat, tak také). Až budeš mít tuhle první část za sebou (těch špatných věcí najdeš víc - nevím proč, ale každý to tak dělá), tak si napiš ke každé vlastnosti, čím ji zlepšíš a hlavně Kdy! To je to nejdůležitější. Všechno jde změnit ze dne na den. Sám jsem tím prošel. Neposlouchej ty, kteří ti říkají, že to nejde a rozhodni se hned. A dodržuj to. Co bude výsledek. Trvalé změny k lepšímu ti úplně změní vztah, změní náhled na tebe, změní tvůj pohled a změní i tvé myšlení. Co je proti těmto změnám menší, než komukoliv odpustit? Ať vám to zase klape