JeanaJea se ptá:

Proč se nás bojíte? Proč se raději v ústraní obdivujete ženám hezkým, společenským, komunikativním a vzdělaným, ale když máte s nimi komunikovat, vezmete ze vztahu nebo ještě před vztahem nohy na ramena, abyste obdivovali nějakou podobnou a pak opět ze vztahu prchli. Záminky prchání uvádíte obvykle: ona byla intelektuálka, ona byla moc vědátorka a nic moc neuměla (přičemž ona si vede v životě i s dítětem samostatně a docela úspěšně), ona mě nepotřebovala, ale na druhé straně říkáte, že vám s ní bylo fajn, ale jen do té doby, než ... následuje nějaká nevýznamná věc.

Milá Jeanajeo, přes všechny emancipační snahy chce být normální muž ten, který má ve vztahu hlavní slovo. Nechci hodnotit, je-li to správné, protože sám nemám na toto jasný názor. Takže pokud narazíme na dívku, která je chytřejší a vzdělanější, máme s tím prostě potíže a často si nechceme přiznat, že se bojíme toho, abychom ve vztahu nehráli druhé housle. Já sám jsem tohoto tvrzení důkazem, protože moje první láska byla prostě chytřejší (IQ nad 150) a vzdělanější (doktorát z psychologie) a mě to opravdu činilo značné potíže, i když se ona snažila mi to nedávat najevo. Žádný, nebo skoro žádný, muž si toto ale nechce přiznat, protože jsme plémě ješitné, a tak si pak vymýšlíme důvody, proč se o takové ženy nepereme, respektive proč od nich utíkáme. Proto by bylo nejlepší, kdyby si toto ženy-vědátorky (intelektuálky atd.) uvědomily a trochu nám s naším problémem pomohly, a to především tím, že svou intelektuální převahu nebudou zneužívat. Ale, buďme k sobě upřímní, nejlepší je stejně si najít sobě rovného: nejen společensky, ale i vzděláním, koníčky... V reálném životě láska mezi továrníkem a služkou (superstar a jejím bodyguardem) opravdu není dlouhodobě příliš reálná...