Vanilka se ptá:

Dobrý den, má otázka zní: zůstat nebo odejít? Jsem s přítelem 7,5 roku (je nám oběma 27 let) - on je můj první, máme za sebou jeho nevěru, která proběhla před 4 roky... milujeme se, avšak jsme naprosti rozdílní, jako den a noc, někdy mám pocit, že nemůžeme být dál spolu, ale ani bez sebe... máme za sebou hodně dobrého, krásného, ale i toho špatného. Nyní přítel začíná mluvit o tom, že bych chtěl už se mnou dítě... A tady začíná ten problém. Já nevím, váhám. Dítě je vážný krok a já nechci udělat chybu. Najednou nevím, jestli on je ten pravý. Asi mám v hlavě trochu tu nevěru, nevím. Jak mám poznat, jestli on je ten pravý. Já vím, takovou záruku nebudu mít nikdy s nikým. Ale prostě aspoň trochu si musí být člověk jistý a to já nejsem vůbec. Nevím, jak mám rozlišit, jestli to je láska nebo jen zvyk... Také se bojím, že už jsem moc 'stará' a pokud chci někdy rodinu, tak už nemám moc času... možná už bych ani žádnýho jinýho chlapa, který by byl v tomto věku volný, nenašla... Já opravdu nevím, co s tím. Máte pro mě nějakou radu? Velmi děkuju.

Milá Vanilko, to, co potkalo Tebe, potkává docela dost z nás, nejen ženy. Pravou lásku je opravdu těžké poznat, ale pokud máš pochybnosti, jestli je ten Tvůj přítel pravý, miminko si rozhodně nepořizujte. Dítě je natolik zásadní životní krok, že v něm prostě musíš mít jasno a nesmíš pochybovat. Na druhou stranu neříkám, že se máš se svým přítelem rozejít. Zkus si s ním o tomto a svých pochybnostech otevřeně mluvit. Je na něm, aby Tě svým chováním a společným žitím přesvědčil o tom, že on je ten nejlepší otec pro Tvé dítě. A neboj se, na dítě máš ještě mnoho času a opravdu není kam spěchat. Volných mužů je mnohem více, než si myslíš...