Lenka se ptá:

Milí pánové, i já se obracím se svým dotazem - problémem, protože si zase a opět jako vždy nevím rady. Možná potřebuju slyšet na svou otázku, odpověď z úst muže, ne jen kamarádek. Asi před rokem jsem se seznámila se skvělým mužem (34 let). Mně je 27 a jsem svobodná a žiji s přítelem, za kterým jsem se přestěhovala do jiného města. Onen velmi přitažlivý muž je ženatý má 2 děti a v době našeho seznámení byla jeho manželka v 7 měsíci těhotenství. Nechci být teď z tohoto popudu nijak souzena....vím, že jsou období, kdy jsou tyto intimní 'úlety' odsoudihodné,tady je to však jiné. Za ten rok jsme se sešli přibližně 1 x za měsíc, on to uváděl z důvodu prac. i domácího vytížení.. Jen podotýkám, že manželka mu již jednou na jeho románek přišla a stala se z něj chorobná žárlivka.Dokonce měli i před rozvodem, ale tehdy, kvůli špatné reakci dcery, na to, že se mají rozejít, zůstali spolu. Takové mám informace od něj. Na moment jsem pocítila k němu větší náklonnost než bych chtěla, přestože i já jsem ho viděla pouze jen jako potencionálního milence, a on na projevení mých citů zareagoval, jak jsem čekala, že svou rodinu neopustí, ale nechce, abych se trápila, takže pokud chci, tak to ukončíme a bude po zmatení. Byla jsem ale za chvíli z tohoto vyléčená, miluji svého přítele a chci s ním zůstat. Mezi mnou a oním mužem k ničemu více intimnějšímu nedošlo, natož k sexu, přestože chce být mým milencem, jak tvrdí. Moc tomu nerozumím, jak takové scházení v podobě jen malých něžností, jaké jsou na začátku vztahu, může muži v jeho věku stačit. Dá se říci, že i mě se to celkem takhle líbí, ale někdy bych chtěla víc, on však působí velmi nejistým a zmateným dojmem, když jsme spolu. Už jsem jednou vybuchla s tím, jestli si ze mě nedělá jen srandu, protože v sms je vše tak vášnivé a žhavé, ale pokud se setkáme, je tak nervózní a do žádné větší akce se nepouští, přestože vidím, že ho přitahuji. Na toto mi dokázal odpovědět jen sms - že se mi omlouvá, že má však nějakou krizy, nikdy se prý tak nechoval a jak je se mnou,tak že neví, že je to na 'chocholouška', napsal, že nemusím na to odpovídat, jak nechci, ale že by potřeboval nakoupnout a já bych to prý asi dokázala. Moc nerozumím jeho chování, v čem je vlastně problém - ve mě? - on píše, že já jsem v tom nevinně, že je to jím. Nebo je tak nejistý? Často, jak jsme spolu, tak o sobě mluví jako o staříkovi, že se cítí na 60, roste mu břicho....vynucuje si tím obdiv? Asi ano, dělá mu velmi dobře, jak mu lichotím. Tak nevím, chtěla bych zjistit, co říkají jeho reakce a jak si vlastě u něj stojím. Co vlastně po mě chce a co očekává. Jsem z toho zmatená. Děkuji za odpověď.

Milá Lenko: Já jsem z toho všeho zmaten taky, cos napsala. Obávám se, že nejsem schopen na to všechno ani napsat něco, co by mělo hlavu a patu od A do Z. Je toho v Tvém povídání příliš mnoho, s čím si nevím rady. Tak asi budu reagovat jen na něco, spíše v otaznících? Váš vztah není podle mě jiný, než jiné, jak píšeš. Je úplně stejný, jako mnoho dalších. Klasický trojúhelník. Který si ty nebo Tvůj rádoby milenec potřeboval. Jeden víc, jeden míň, když začal Mnoho těch faktů, co uvádíš, mne vede k závěru, že ani ty, ani Tvůj milenec vlastně nevíte, co chcete, resp. co pořádně děláte? Ať již jsou příčiny jakékoliv - ty si netroufám rozebírat... V každém případě můj názor je ten, že na to trpí určitě děti Tvého přítele. Tos ovšem postřehla už sama. Stojí to Tobě za to? Stojí to Tvému příteli za to? Je mnoho případů, určitě taky nějaký kolem znáš, kdy muž léta a léta slibuje druhé ženě, že se kvůli ní rozvede - a nikdy to neudělá. Prostě má ženy dvě... Jednu doma - jendu „na zábavku" jinde... Ne že bych tomuto řešení fandil. Ale být jako „milenka", a ještě k tomu dokonce bez naplnění toho, co milenkou býti znamená - to by se mi asi tou milenkou být nechtělo. Tebe jo? Do kdy chceš čekat, až se váš milenecký vztah naplní? Proč vlastně chceš čekat? Říkáš, že jej miluješ... Jak vidíš, asi je to málo. Miluje On Tebe? Vztah dvou lidí se nežije přes SMS, emaily, jakkoliv jsou krásné, hezké, romantické - či vášnivé. Možná se za SMSky schovává? Je slaboch, co Ti neví říci pravdu do očí? Displej mobilu, email, snese všechno... Oči člověka, které na Tebe hledí - však ne. Upřimné oči ženy, zoufalé, či čekající, milující... - to je o to horší... Těch se my mužové bojíme. Speciálně, když nemáme čistě svědomí... Nebo jen když se bojíme pravdy. Abychom neublížili. Neviděli slzy ženy. I těch se bojíme. Bojí se i On, že by Ti do očí nebyl schopen říci, jak to vlastně s ním je? Proč – to netuším... Má rada pro Tebe? Nech to. Najdi si jiného. Tohle NENÍ Láska, o čem píšeš. Ani z jeho, ani z Tvé strany. Radu ani názor na něj speciální nemám... Možná je nějakým způsobem zmaten On. Jak a proč, to už je určitě nad rámec všeho, co si o tom myslím, nebo mám právo myslet já... Možná vám pomůže někdo třetí, odborník, ne jen kamarádky, kdo si s vámi s sedne, a posune to dál. Pokud o to budete oba skutečně stát. Jinak, v opačném případě, to vidím dříve nebo později stejně na kolaps vašeho trojúhelníku. Asi navíc na úkor klidu a štěstí jeho dětí. A těch by mně osobně bylo líto nejvíc. Držím palce, Lenko. Nemáš to jednoduchý dnes... Zjednodušit si to můžeš jen ty sama - nebo on. Řekl bych, že ženy dokáži gordické uzly řešit efektivněji, a jednodušeji - když chtějí. I bolestivěji. Zkusíš to? Jinak to bude asi složitý a bolavý - a výsledek pro Tebe vůbec nemusí být takový, jak si představuješ...