Monika se ptá:

Hezky den. Chtela bych vas nejprve mile pozdravit a poprat hodne uspechu a rad i nadale. Vim, ze muj problem asi nemá jednoznacne reseni, ale presto bych moc rada slysela vas nazor na muj dotaz. Před necelym pul rokem jsem se seznamila s mym pritelem. Velmi si rozumime, mame spolecne zajmy, temata k rozhovoru, podobny smysl pro humor i zabavu, oba jsme vystudovali VS...zkratka je nam spolu vic nez dobře a veskery spolecne straveny cas je pro nas moc prijemny. A podle slov meho pritele, si myslim, ze jde o oboustrannou záležitost. Pred par mesici me city k nemu zacaly byt velmi hluboke a ja se do neho zamilovala, ale zaroven citim, ze mi to prinasi i trapeni a obavy. Oba jsme svobodni, ale problem je v tom, ze on ma dite a pritelkyni, s kterou pry jen formalne zije. On vsak svou rodinu neopusti, na to se pry zname moc kratce, ale pripousti si myslenku, ze snad jednou ano, pokud bude citit jistotu v trvani naseho vztahu. Ale často si kladu otazku, jestli muzi, kteri jsou v takove situaci, by toho jednou mohli byt schopni. Mam obavy z velkeho zklamani, abych neusilovala o neco, co nemuze mit budoucnost. Nejsem opravdu pro nej jen takova "spolecnost"? Mam i nadale prozivat na jednu stranu krasne chvile s nim, ale s naslednou bolesti a trapenim pri myslenkach, ze miluji nedosazitelneho cloveka, ktery zije s jinou a ktery se sveho soucasneho zazemi nikdy nevzda? Vim, ze je moznost nechat tomu volny prubeh, ale citim, ze pokazde, když jsem s nim, tak na to musim myslet a trapim se. Chtela bych se radovat a v duchu si tise představovat, jake by to jednou mohlo byt s nim zit, mit miminko… ale takhle? Vim, ze rozchod, by me velmi bolel. Asi sam vite, jak to proziva clovek, který je zamilovany. Oba jsme pracovne a casove zaneprázdněni, ale snažíme si vse vynahradit, když jsme spolu. Pro neho jeho dite je na prvnim miste a jeho práce zas velmi dulezita. Na druhou stramu je pravda, ze financne je na tom velmi dobře, coz je ale spojeno s mou další obavou, aby si nemyslel, ze chci byt s nim kvuli fin. zajisteni. Je nejaky způsob, jak ho presvedcit o opaku? Dekuji Vam za pozastevenim se nad mymi radky a pripadnou odpovedi. S pozdravem, Monika

Milá Moniko, vzdej to. Přece by jsi nechtěla za životního partnera někoho, kdo by opustil kvůli ženské (i když jsi to Ty) své vlastní dítě. Udělal by to jednou, mohl by to udělat i podruhé... Chápu, že ho miluješ, ale Tvé šance jsou opravdu malé a jenom protahuješ svou bolest. Navíc, při rozchodu s Tvým přítelem poznáš, jestli jsi měla šanci...