Janina se ptá:

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Je mi 22let a s přítelem(24) chodím již rok. Zpočátku, jak to tak ve všech vztazích bývá, bylo všechno super. Zažili jsme spoustu legrace, kterou postupem času vystřídaly všední starosti a problémy, které vyplývají ze snahy zařídit si vlastní život. Již dlouho spolu se svými rodiči - jen ve třech- renovujeme chalupu,která je na vsi a je napsaná od mých 18let na mé jméno. Ještě vlastním byt ve městě,ale tam má doživotní právo babička. S přítelem jsme se dohodli, že si najdeme pronájem ve městě a až se chalupa, kam s námi jezdí pracovat nyní i on, doopraví, půjdeme žít na nějakou dobu tam, abychom se po smrti babičky mohli přestěhovat do města. Našli jsme si byteček, který byl za slušnou cenu a moc se mi líbil. Ačkoliv bývám málo rozhodná a mám strach ze všeho nového, tehdy jsem věděla, že to chci. Že chci konečně začít žít svůj život s ním, bez rodičů a jejich dozoru. Jenže když mělo dojít téměř na podepsání smlouvy, on cukl a argumentoval tím, že bysme ještě s tím stěhováním mohli počkat, že v nájmu neušetříme peníze ani na zařízení chalupy, natož na auto, které bude potřeba k dopravě za prací do města. Brala jsem to jako zradu, protože nejen udělal blbce z těch lidí, co nám byt chtěli pronajmout, ale i ze mě, z našich atd. Získala jsem pocit, že to udělal jen proto, že jeho matka na něm příliš lpí, ačkoliv jsou na sebe jako kočka s myší a tenkrát dělala neustále hysterické scény. Myslela jsem, že se s ním rozejdu, protože se mě to dotklo a přesně jsem věděla,jak zareagují mí rodiče. V jejich očí díky své nerozhodnosti značně klesl nehledě na to, že mému otci se přestal zamlouvat jakmile zjistil, že se neumí ani pořádně postavit k mužské práci. Zatímco já buším kangem stěny téměř do úmoru, on ťuká kladívkem a z nás všech je nejvíc unavený. Zatímco já vrtám vrtačkou, abych otci pomohla, když se dělala střecha, on raději dole na zemi čistil tašky a dělal mámě se sestrou vypravěče nekonečných příběhů. Protože nebyli již pomocníci v závěru dokončení střechy jsem přemohla svůj strach a lezla po latích a nandavala tašky. Můj přítel mezitím korigoval své strnulé pohyby a strach na prvním patře lešení. Že má panickou hrůzu z výšek bych tolik neřešila,ale je spoustu dalších věcí, které by mohl udělat, ale on nechce. Možná je to tím, že má respekt z mého otce, ale já se bojím, že až budeme žít sami, nedovede zastat mužské práce a všechno si platit mi přijde nepředstavitelné. Bojím se, že i když jsem mu dala druhou šanci, že stejně jednoho dne náš vztah padne na základě toho, že já budu očekávat plnění jeho poviností stejně tak jako bych plnila povinnosti náležící ženě v domácnosti. Dovedu pomoci i s mužskými pracemi, ale pokud mě někdo nasměruje. Zatím jsem u něho neobjevila ani iniciativu k práci. Kutilství mu nic neříká a proto si možná s otcem moc do oka nepadli. Ač je otec jen vyučený zedník, orientuje se v mnoha dalších oblastech. Jsem pyšná na otce, i když z něho mám respekt a mnohdy říkám, že jako jeho žena bych s ním dávno nebyla. Problém je, že jsem opět podruhé natrefila na přítele, který mi dá sice pocit, že mě někdo má rád, je schopen se pro mě čehokoli vzdát,ale asi jsem stejně náročná po otci. K té lásce bych ještě chtěla, aby byl i schopný muž, který si s různými zádrhely dovede poradit. Mám ho ráda, možná mě tenkrát zaujala jeho zábavnost a společenskost, protože sama jsem společenský typ, ale postupem času jsem zjistila, že všechno má svůj zádrhel a já si mnohdy kladu otázku, zda se třeba jen trochu změní a oklepe. Přítel samozřejmě pochází z paneláku. Možná proto je ve všem takový neohrabaný. Jeho otec do témat kutilství taky nepronikl a jako syna ho k ničemu nezatáhl. Musím ale podotknout, že přítel se mi zdá učenlivý a i šikovný, když chce. Kdyby se nestresoval ze štíří povahy mého otce, mohl by ho otec k lecčemus zatáhnout,ale oni dva k sobě za ten rok ještě cestu nenašli... Děkuji za Vaše vyjádření k mému obsáhlému životnímu příběhu :-)

Milá Jano, obsáhlé to opravdu je a jak jsem vyčetl, jedná se vesměs o stesk nad přítelem, co není podle tvých představ. Jak jsem pochopil, ty moc dobře víš, co od partnera očekáváš a netřeba ti radit, protože tady jsou (podle toho, co si napsala) asi jen dvě řešení. Buď ti vyhovuje a zůstaneš s ním, nebo ti nevyhovuje a pak ho radši opusť. Poznámka: Jestli mu nejdou mužské práce, tak může dělat ženské a ty ty mužské. Dneska se to tak už nebere ;)